Šafrán je jedno z nejvzácnějších a nejvyhledávanějších koření na světě. V některých končinách se mu říká červené zlato, protože jeho cena 65 dolarů za gram (asi 1 593 korun) je víc než kolik se platí například za gram zlata.
Důvodem vysoké ceny je i náročná sklizeň. Na každého půl kila koření se musí ručně sesbírat přes 200 tisíc jemných červených tyčinek z více než 70 tisíc květů šafránu setého, píše CNN.
Tradice pěstování šafránu začala v Íránu už tisíc let před naším letopočtem a nyní se v zemi vypěstuje 90 procent z 250 tun světové produkce šafránu. Silně aromatické rostlině se v íránském podnebí daří, a tak není divu, že se objevuje v regionální kuchyni, kosmetice i medicíně.
Írán má však problémy s vývozem kvůli mezinárodním sankcím, které budou v platnosti až do konce roku. „Nemůžeme používat banky. Navíc si musíme platit drahé soukromé zprostředkovatele, anebo obchodovat přímo se zákazníky bez záruky, že nám za dodané zboží zaplatí,“ popsal situaci Mehrdad Ruhani, který vede firmu zpracovávající šafrán v provincii Chorosan. Ve východní provincii rostou skoro tři čtvrtiny íránského šafránu.
Někteří pěstitelé přešli časem i na barterový obchod a s čínskými nebo indickými obchodními partnery šafrán směňují za potraviny či spotřební zboží.
Tyto problémy by však měly brzy skončit. Po dohodě šesti světových mocností s Íránem o jaderném programu z letošního července může Írán vstoupit na světový trh (více čtěte zde). Znovu tak může konkurovat svým největším soupeřům v exportu šafránu - Španělsku a sousednímu Afghánistánu.
Šafrán je požehnáním pro celý region
Pro druhý jmenovaný stát je šafrán možná ještě důležitější než pro jeho souseda. V chudé zemi dává místním možnost oset pole výnosnou a legální plodinou namísto nelegálního opia. To, že si šafránu cení, je vidět hned na místním letišti ve městě Herát. Na stěně tu visí plakát s nápisem: „Šafrán je nejdražším darem provincie Herát!“
Oproti Íránu vyváží Afghánistán jen 3 tuny koření ročně. Jeho produkce však ročně vytvoří mnoho pracovních míst, která by tu jinak nebyla. Příležitost je to především pro ženy. „Začínáme v osm a děláme do pěti odpoledne, musíme připravit k odeslání jeden kilogram šafránu,“ řekla Světové bance dvacetiletá Behešta Karimiová, která za svou práci dostává měsíčně 7 tisíc afghánů (asi 2 870 korun).
Podle některých by šafrán mohl zemi vytáhnout ze zoufalé ekonomické situace. „Kdyby každá rodina osela polovinu jaribu (asi 10 arů) nebo jarib (asi 20 arů) šafránu, zachránilo by nás to před chudobou,“ poznamenal šéf Unie pěstitelů šafránu v Afghánistánu Bašír Ahmad Rašidi.
