Dvojice extremistů si stěžovala na zaujatost soudců nebo špatnou práci s důkazy. Žhářům se nelíbilo ani to, že soudy jejich čin z 19. duba 2009 posuzovaly jako pokus o vraždu. Zápalné láhve prý házeli do budov, které vypadaly opuštěně, a nechtěli nikoho zabít. Dvaadvacetileté tresty jsou podle nich „nepřiměřené a exemplární“. Svědci navíc podle Vaculíka a Lukeše podléhali mediálnímu tlaku, část soudního procesu totiž živě přenášela televize.
Rozsudek nad žháři z VítkovaKompletní znění verdiktu ostravského soudu z října 2010 si můžete přečíst zde. |
„Vystoupení před soudem v postavení svědka či strany řízení, je z povahy věci vystoupením veřejným. Účast na soudním řízení je tedy spojena s nutností nést určitý zásah do soukromí,“ vzkázali však ústavní soudci. Přímý přenos ze soudního líčení byl podle nich v pořádku a výsledný verdikt neovlivnil. Ústavní soud navíc nenašel nic, co by nasvědčovalo, že byli soudci podjatí.
Výše samotných trestů je podle něj řádně odůvodněná a rozhodně ne protiústavní. „Právě ona pohnutka, že poškození patřili k odlišnému etniku, přičemž obžalovaní je vůbec neznali a neměli s nimi žádný konflikt, byla jedním ze stěžejních důvodů pro konstatování velmi vysoké nebezpečnosti činu pro společnost a pro uložení výjimečného trestu,“ uvedla mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková.
Na Ústavní soud se před dvěma lety obrátili jen dva ze čtyř žhářů, kteří v dubnu 2009 vypálili domek romské rodiny ve Vítkově na Opavsku. Václav Cojocaru a Ivo Müller od soudů odešli s dvacetiletým trestem a ústavní stížnost nepodávali. Všichni si odpykávají tresty za pokus o několikanásobnou rasově motivovanou vraždu a poškození cizí věci.
Nejvážnější zranění utrpěla při útoku zápalnými lahvemi dvouletá Natálka. Bojovala o život s popáleninami na 80 procentech těla. Nese si doživotní následky, přišla o tři prsty a i po pěti letech musí dál jezdit na operace. Straní se lidí a má problémy se spaním (více o Natálce se dočtete zde).
.
