Dvacítka puberťáků, tři noví kantoři s nadšením pro televizní experiment, otevřená škola, která se chce zlepšovat, přestože má za sebou hodně pozitivního. Byla by to vtipná reality show o dospívání, takové dokumentární My všichni školou povinní. Kdyby ta škola nebyla téměř výhradně romská.
Spádově chodí na základku na brněnském náměstí 28. října Romové z problémových rodin. Jiné školy je nechtějí. A sem zase nechtějí bílí rodiče dávat své děti.
Přestože pilotní díl pořadu České televize Třída 8.A ještě neměl možnost vidět téměř nikdo, už teď se množí nadávky i rasistická kritika.
„Nechtěli mi to ani dávat číst, aby mě pár dní před porodem nerozrušovali, ale do diváckého centra prý přišla hromada stížností, přitom ještě není na co si stěžovat. Těm lidem, kteří je píší, prostě vadí, že točíme o Romech,“ říká brněnská producentka Kamila Zlatušková.
A přiznává, že u dospělých by to tak neřešila, ale tady jde o citlivé dospívající, navíc o lidi, kteří se běžně pohybují na internetu a sociálních sítích a všechny nedůstojné či odsuzující komentáře si mohou snadno přečíst.
„Ať už si o sobě přečtete cokoli, myslete hlavně na to, že urážky vypovídají o těch, kteří je píší, ne o vás,“ říká dětem, o kterých její tým točil.
Tři stateční
V televizním experimentu ale nejde jen o romskou školu - vtip je postavený na třech statečných, na učitelích, kteří se dobrovolně přihlásili a rozhodli se, že si na půl roku vyzkouší, co to znamená učit cizí žáky, kteří se potýkají s problémy.
Nastupují plni entuziazmu, věří vlastním schopnostem své svěřence nadchnout. „Když jsem sem přišel, měl jsem také ideály. Stačily tři hodiny. Třída mě vyfakovala a bylo po ideálech,“ krotí je v prvním díle místní zástupce ředitelky.
Dokument ve čtvrtek večer na ČT 1 poprvé uvidí diváci, už ve středu se ale promítal v knihovně oné základní školy. Aby děti samy sebe viděly, aby mohly počítat s tím, v jakém kontextu se objeví na obrazovkách. Dnes už jeho protagonisté chodí do 9. A.
Vypojíme elektřinu, aby to nikdo neviděl, žertují školáci
A sami sobě se pochechtávají. Kdykoli se někdo z nich objeví na obrazovce, budí smích i stydlivé pořvávání. „Dneska budeš v televizi, zejtra se projdeš po Cejlu a všichni tě poznají,“ komentují to kluci, kteří dělají trochu ramena.
Nejprve halasně navrhují, že zakážou doma všem pouštět televizi, pak dojdou až k siláckým plánům, jak vypojí elektřinu v celém Brně, aby je nemohl vidět vůbec nikdo.
A dívka jménem Kristýna hned v žertu tvrdí, že se čtvrtečního vysílání nedožije, protože se odstřelí, aby se na to nemusela znovu dívat. Puberťáci jsou v tomhle zkrátka úplně stejní, bez rozdílu barvy pleti, rozpaky kryjí frajeřením nebo halasností.
„Pro děti to musí být šok. I dospělého kamera ztrémuje,“ říká pak ředitelka Ludmila Altmanová. Ani jednou prý nezalitovala, že její škola do projektu šla. I když má dojem, že životní zkouškou byl hlavně pro onu trojici statečných kantorů.
Když jde do tuhého
Cílem projektu je nastartovat diskusi, která se povede bez předsudků i bez klapek na očích. Problém se vzděláváním romských dětí je totiž klíčový - když ho tyhle děti nezískají, budou dál reprodukovat chudobu, posilovat znevýhodnění, opakovat chyby, které jim berou svobodu.
Vyznění prvního dílu je pozitivní, učitelé i žáci se vzájemně otrkávají, jsou plní očekávání. Podle ukázek z druhé části je ale jasné, že původní nadšení a zvědavost vystřídá realita, že půjde do tuhého.
Děti jsou nejvíc nadšené z mladé krásné češtinářky, nový dějepisář ani učitel matematiky je tak neberou. I ona působí nejuvolněněji ze všech tří kantorů. Ptá se dětí na jejich sny a touhy, naslouchá jim. Je jasné, že se tady budou bořit mýty: třeba i o tom, že na problémové děti platí nejvíc pevná mužská ruka.
