Ačkoli rétorika Kremlu ohledně sankcí Západu a protisankcí je hodně sebevědomá, po straně se v Rusku uvažuje hlavně o tom, jak nakonec bude Západ ruská opatření obcházet.
Přestože Moskva původně nešetřila siláckými gesty a slibovala, že západní sankce poškodí Evropskou unii i USA víc než samotné Rusko, i v Ruské federaci poměrně rychle dochází k vystřízlivění. Zatím sice hlavně na expertní, novinářské a publicistické úrovni (protože establishment musí zachovat dekorum, kdyby čert na kobyle jezdil), ale základní pravdy už jsou patrně zřejmé všem.
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Ruské embargo ve skutečnosti protistranu zase tak významně nepoškodí, protože podle ruských i zahraničních zdrojů existují šikovné „objížďky“, na nichž je možné trestající ruce Moskvy docela snadno uniknout.
Slabé místo embarga
Pro Vladimira Putina musí být skoro tragické, že tyto „objížďky“ s největší pravděpodobností povedou přes Bělorusko a Kazachstán, tedy přes země jeho vlastního, tolik hýčkaného dítěte, Celní unii, kterou by tak rád proměnil v unii eurasijskou. Tedy tu, kvůli které vlastně ruský prezident celou ukrajinskou krizi vyvolal.
Jaké jsou argumenty pro vznik takovýchto reexportních kanálů, jež ruský prezident - pokud skutečně vzniknou - bude nutně považovat za nůž v zádech? Jak se domnívá například francouzský list Les Echos, v Ruskem zorganizované a vedené Celní unii dnes neexistují hranice, „takže chybí i jakákoli celní kontrola, což znamená, že francouzské vepřové či polská jablka se jednoduše a bez jakéhokoli porušení regulí dovezou do Běloruska a odtud stejně jednoduše poputují do Ruska“.
Rusové si tvoří zásobyEvropské lahůdky z obchodů mizí |
Prezident Putin s Alexandrem Lukašenkem a Nursultanem Nazarbajevem projednal své potravinové sankce vůči Západu a především Lukašenko mu slíbil, že jeho země s kontrolou případného tranzitu pomůže.
Těžko se však dá předpokládat, že oba formálně spřátelení prezidenti se budou ochotni přetrhnout a zabránit výměně evropských etiket za domácí - obchod je přece obchod a oba celněunijní prezidenti jsou si jistě vědomi, že přes zjevné obchodní výhody v ekonomických kontaktech s Ruskem nejde Putinovi primárně o usnadnění vzájemného obchodu, nýbrž o aspoň částečnou obnovu ruského impéria. A to už je cíl vyloženě politický.
Nečekaná pomoc z Uher
Mírně tragikomické je v této situaci zjištění, že zatímco na své, v tuto chvíli zřejmě nejbližší spojence z Celní unie se Rusko příliš spolehnout nemůže, vynořili se potenciální příznivci přímo mezi členskými státy EU. Na tom však také není nic tak divného - vždyť Rusko dělalo vše pro to, aby s Evropou mohlo nakládat podle zásady „rozděl a panuj“.
Krize na UkrajiněBÍLÝ KONVOJ: Posíláme humanitární pomoc, tvrdí Rusko TVRDÉ SANKCE: Evropa trestá Rusko VÁLKA NA PULTECH: Rusko zakázalo dovoz potravin ze Západu POLSKO: Varšava nabízí NATO základnu ve Štětíně VÁLKA V ULICÍCH: Ukrajince čeká bitva o Doněck MASKIROVKA: Rusko nacvičuje novou válku BATALION AZOV: Bojovníci ve stínu vlčí runy SMLOUVA S EU: Ukrajina podepsala pakt, který odstartoval revoluci VŮDCI POVSTALCŮ: Ruský rozvědčík, krupiér či "Děda Mráz" PROPAGANDA: Jak se manipuluje se zprávami ZKÁZA BOEINGU: Vše o pádu letu MH17 |
Sama Unie mu v tom skoro přirozeně pomáhala zejména tím, že pro mnohé evropské politiky je EU spíše nezávaznou proklamací a nikoli realitou. Zájmy národních států jsou zde skoro vždy stavěny nad zájmy společné. Nejvýmluvnější jsou v tomto ohledu postoje Slovenska a Maďarska.
Když ukrajinský parlament ve čtvrtek schvaloval sankce vůči ruským firmám a fyzickým osobám, předseda slovenské vlády Fico ho dosti nesmlouvavě kritizoval - i přesto, že Slovensko je dnes na případný výpadek dodávek ruského plynu připraveno mnohem lépe než kdykoli předtím.
V pátek se k němu přidal i maďarský premiér Viktor Orbán, který prohlásil, že přijetím protiruských sankcí Evropa „sama sebe střelila do nohy“.
Všechno tohle víceméně kramářské hašteření je ale vyloženou selankou ve srovnání s tím, co vše ještě může ukrajinská krize přinést. Západní média sice čtvrteční Putinův projev v krymské Jaltě označila za „smířlivý“, ale už den nato rusko-ukrajinskou hranici údajně překročily další ruské vojenské kolony, nemluvě o 280 bílých kamionech s ruskou humanitární pomocí.
Pořád totiž musíme uvažovat o tom, co by se asi stalo, kdyby byť jediný z těchto nákladních vozů byl náhodou zasažen raketou, kterou by Moskva okamžitě označila za ukrajinskou. To bychom pak na handrkování o sankce mohli zapomenout, protože by všem vyvstaly starosti mnohem osudovější.
