Alá Abú Šejra, který je členem zdravotní záchranné služby působící v Pásmu Gazy, zastihli reportéři serveru CNN v momentě, kdy měl v ruce zaraženou malou střepinu po ostřelování budov izraelskou armádou. S ovázanou rukou však i nadále pokračoval v plnění svých povinností. Ze sanitky zrovna odstraňoval zaschlou krev. Ta patřila 24letému Mohamedu Hamdánovi, kterého palba izraelské armády zastihla při předčítání z Koránu. S těžkými zraněními a v bezvědomí skončil v péči záchranářů. Ti s ním uháněli do Šífy, hlavní nemocnice v Pásmu Gazy.
Hamas vs. IzraelIZRAEL: Když se ozve kvílení sirén POLITOLOG: Izraelské údery jen zvyšují popularitu Hamasu ŤUKÁNÍ RAKETOU: Jak Izrael upozorňuje na chystaný nálet EXPERT: Izrael se chová jako spratek M-302: Nové rakety Hamasu létají až za Tel Aviv EXODUS: Z Gazy prchají tisíce lidí VRAŽDA: Izraelci našli těla mladíků, kteří zmizeli v Palestině |
Práce záchranářů z Pásma Gazy má do relativního klidu jejich kolegů z bezpečnějších regionů hodně daleko. Při většině výjezdů totiž riskují vlastní život. Vše však začíná stejně, jako je tomu kdekoli jinde – vytočením čísla záchranné služby. V Pásmu Gazy lidé čekající na pomoc vytáčí číslo 101. Dovolají se do centra kde pracovníci palestinského Červeného kříže u telefonů a počítačů v posledních dnech čekají na nevyhnutelné – další útok Izraelců.
Úmorné směny bez jediného zaváhání
Místním záchranným složkám velí doktor Bašár Múrad. Současné vyostření vztahů mezi Palestinci a Izraelci pro něj není ničím novým. Nenávist sousedů zažil už před lety. Boje mezi Izraelem a Hamasem, které probíhaly od prosince 2008 do ledna 2009, se totiž dotkly i jeho rodiny. Jeho syna při jednom z výbuchů zranil šrapnel.
Múrad už tehdy velel místní záchranné službě. Během bojů musel snášet nekončící zprávy o úmrtí jeho zdravotníků. Výjezdy do bojem zmítaných ulic si nakonec vyžádaly život 30 zdravotníků a zničení veškeré zdravotnické techniky. Během současného konfliktu má mnohem větší štěstí. V jeho řadách nezemřel žádný zdravotník a jen 15 z nich utrpělo vážnější zranění.
Ostřelování Pásma Gazy však nedělá vrásky na čele jen zdravotníkům z terénu. Své o tom ví vedoucí směn v depu ambulancí Ajman Šahwán, který pracuje v nekonečných 24hodinových směnách. Během nich nemá prostor na sebemenší chybu. Na jeho rozhodnutí totiž závisí lidské životy. „Ve válce je všechno špatné. Chceme, aby skončila,“ smutní. O několik sekund později otřese budovou depa silný výbuch.
S nakládáním zraněných mnohdy pomáhají i civilisté.
Mnoho ambulancí skončí po bombardování jako zcela nepojízdné vraky.
Do terénu o chvíli později vyráží jedna ambulance za druhou. Do místa výbuchu se však zdravotníci hned neodváží. Naučili se totiž, že po prvním bombardování přichází o pár minut později další. Čekají proto o několik bloků dál, dokud nemají jistotu, že je v místě dopadu raket bezpečno. Na místě je čeká velké překvapení. Jako zázrakem nebyl při výbuchu nikdo zraněn. Takových případů je však minimum.
Každodenní pohled na těžce zraněné a mrtvé se zdravotníkům zarývá hluboko do duše. „Emocionální jizvy se snášejí nejhůře,“ prozradil jeden ze záchranářů. „Hněv v nás pomalu vře, zatímco tlak roste. Víme totiž, že naše konání je otázkou života a smrti. Naneštěstí si tyto emoce nosíme domů (...),“ svěřil se Jasin Mutier, vedoucí ambulance v Tel al-Hawa.
Otřesné zážitky šrámy na duši
Zapravdu mu dává i 39letý Raíd Šahín, který za den na palubě záchranky absolvuje i 30 výjezdů. V bezpečí není ani tehdy, když zraněné dopraví lékařům. „Když jsme dovezli zraněného a projížděli jsme kolem policejní stanice směrem k depu, najednou začaly pršet rakety. Tlaková vlna zmuchlala naše auto jako hračku,“ vypráví Šahín. Zapomenout nemůže ani na výjezd k případu dvou dětí, které se v Gaze pokoušely prodávat zmrzlinu. Ostřelování je zastihlo zcela nepřipravené. „Jediné, co jsme pro ně mohli udělat, bylo posbírat kusy jejich těl,“ vzpomíná Šahín.
Legendou mezi místními zdravotníky je 50letý Džihád Selém. Neexistuje v podstatě nic, co by zdravotník se 17 lety praxe v terénu neviděl. I klidný muž jeho formátu však při vzpomínání na nejhorší případy jen těžko hledá slova. Jednou ho dispečer poslal k výbuchu bomby, která explodovala kousek od zaparkovaného auta. Na obrázek, který se mu naskytl po příjezdu na místo, nikdy nezapomene. „Viděli jsme děti, jak pečlivě sbírají části těl a snaží se pomoct zraněným. Cítily, že to je jejich povinnost,“ vzpomíná Selém.
Kvůli desítkám výjezdů a nekončícím hrůzám bombardování balancují lékaři na hraně kolapsu. Když přišly minulý týden zprávy o míru, přivítali je s nadšením (více o dočasném příměří se dočtete zde). O den později si uvědomili, že vidina klidu je jen marnou nadějí. Ozbrojenci z Hamasu mír odmítli a opět spustili palbu. Izrael odpověděl stejnou mincí.
Výsledek? Zatím 600 mrtvých na straně Palestinců, mnoho z nich v řadách civilistů a obyčejných lidí (více o aktuálním vývoji zde). Mír v nedohlednu znamená pro posádky záchranek v Pásmu Gazy jediné – další týdny nekončícího vypětí, které je v těch šťastnějších chvílích odměněno záchranou lidského života.
