Urážlivých a ještě urážlivějších komentářů si člověk může přečíst dost (pokud diskuse nebyla pod náporem blábolů raději zablokována), ale pro uchování čistoty textu je sem nepřenášejme. Soukromou fantazii máme každý, umíme si podobné taky názory představit, netřeba s nimi zacákat každý veřejný prostor.
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Není to nic nového, zabití vojáci posloužili na internetu jako snadný terč – stejně jako slouží v jiných případech třeba Romové, homosexuálové, popcelebrity, neúspěšní sportovci, politici...
Hloupých, frustrovaných, zlých, špatně naladěných lidí, kteří nedokážou nesouhlasit či pochybovat slušně, jsou na světě spousty. A když se posadí k internetu, stanou se z nich kvazihrdinové, kteří pálí ostrými, hlava nehlava.
Psychologové tu ztrátu zábran v bezpečí a samotě čtyř soukromých stěn umějí vysvětlit. Dokonce i tak trochu pochopit. Těžko od takových „hrdinů z gauče“ chtít, aby při svých výlevech mysleli na lidi, jichž se smrt vojáků osobně týká a kterých by se mohly splašky na síti nechtě dotknout.
Do stoky někdy člověk spadne raz dva i omylem. Zablokování diskusí v případech, kdy se v jistou chvíli mění ve stoku, je proto namístě, netřeba hned mluvit o konci svobodné výměny názorů.
V Polsku dokonce v podobném případě zasáhl soud. Kamaráda vojáka zabitého rovněž při afghánské misi naštvaly některé obzvlášť urážlivé komentáře diskutujících a u soudu pak padaly pokuty. Okamžitě se strhla debata o svobodě projevu. A to včetně pochybností, zda represe nevyžene blázny z ohrádky internetových debat někam na ulici. Samozřejmě, nejlepší by bylo vyzvat „hrdiny z gauče“ na souboj tváří v tvář. Jenže právě takoví neopustí ono bezpečí soukromých stěn.
Diskuse pod články jsou stoka, zlobil se náčelník Generálního štábu:
10. července 2014 |
