Vytvoření videa v záhlaví snímku stálo nejspíše více času než jakékoliv jiné video, které jste v životě viděli. Jde o výsledek celkem několika měsíců trvající práce na několika superpočítačích. Mark Vogelsberger s kolegy z MIT (Massachusetts Institute of Technology) si 16 milionů hodin procesorového času uzurpovali proto, aby vytvořili zatím nejdokonalejší simulaci vývoje vesmíru (respektive jeho malé, ale reprezentativní části) do jeho současné podoby.
Výsledek projektu Ilustris byl představen minulý týden v časopise Nature (placený přístup). Fyzikové vytvořili program se základními parametry podle dosavadních fyzikálních poznatků, pak v něm obrazně řečeno spustili Velký třesk a pozorovali, co se bude dít dále.
Nejvíce je zajímal vývoj viditelné hmoty, ale model zahrnoval samozřejmě i parametry pro fyziky stále tajemné složky vesmíru, tedy temnou hmotu a temnou energii. Ty tvoří dohromady zřejmě přes 95 procent vesmíru, ale jejich přesnou povahu neznáme. Fyzikové vědí, že bez nich by vesmír neměl existovat, protože tomu nasvědčují nepřímá pozorování (třeba gravitace galaxií), ale přímo jsme je ještě nepozorovali.
I když jsou "temné složky" vesmíru pro nás neviditelné, vědci mají poměrně jasnou představu, jak by se jejich vliv měl projevovat na hmotu viditelnou. Dokonce dokážou poměrně velmi dobře modelovat, co se s nimi od vzniku vesmíru dělo. V případě viditelné hmoty je to kupodivu horší.
Předchozí pokusy o vytvoření modelu, ve kterém by například spontánně vznikaly galaxie, jak je dnes vidíme na obloze, se příliš nedařily. Bylo to kvůli nedostatečnému výkonu počítačů, ale také některým fyzikálním nejasnostem. Vznikaly v nich často velmi podivná galaktická zoo, která se skutečnosti neměly mnoho společného. To v tomto případě neplatí a výsledek počítačové simulace se velmi věrně podobá tomu, co mohou astronomové pozorovat v dalekohledech.
Model má samozřejmě i výrazná omezení. Za prvé je příliš malý, než aby v něm vznikaly některé velmi vzácné jevy, třeba supermasivní černé díry z dob raného vesmíru. A naopak je málo podrobný na to, aby zobrazoval například nejmenší trpasličí galaxie, které známe z okolí Mléčné dráhy.
V některých ohledech také "nevychází". Malé galaxie v něm (ostatně stejně jako v jiných podobných současných modelech) vznikají dříve po Velkém třesku, než tomu bylo ve skutečném vesmíru. Proč tomu tak je, není jasné. Právě tyto odlišnosti od skutečného vesmíru by však mohly nasměřovat další práci fyziků.
