Ochrana ukrajinských občanů ruské národnosti je samozřejmě Vladimiru Putinovi pouhou záminkou. Všichni to vědí, on ví, že to všichni vědí, ale buď je mu jedno, že to všichni vědí, a proto je to záminka až trapná, anebo na nic chytřejšího nepřišel. Putinovi a kremelské "věrchušce" jde o obnovení existence a vlivu Velkého Ruska. A značná část Rusů je v tom podporuje, protože jsou přesvědčeni, že Západ, místo aby je zaslouženě respektoval, ba jim byl vděčný, je neustále odstrkuje a ponižuje.
Je to prastará ruská jurodivost, přesvědčení o vlastní vyvolenosti a nezměrných zásluhách o svět. A také o dějinné, osudové, ba Boží předurčenosti k nějakému ruskému předáctví. A ostatní to nechápou. Vytvořilo se z toho všeho celonárodní trauma.
Máme vás, holoubkové siví
"Rusové spřátelili se hned a sbratřili s námi a s Ilyry, považujíce se však potají za starší bratry, za poručníky naše. Ruští panslavisté totiž dle svého pošetilého smýšlení i o nás i o Ilyrech se domnívají, že bychom rádi pod jejich vládou stáli! A pevně jsou přesvědčeni, že jednou všechny slovanské země v moci své míti budou!" napsal Karel Havlíček Borovský v roce 1846.
A citát z jiné knihy, Čtení o SSSR z roku 1950, vydané tedy o sto let později: "SSSR stojí v čele mohutného demokratického tábora a sjednocuje, stmeluje okolo sebe všechny demokratické a pokrokové síly světa."
Doplňme k tomu Putinův výrok, že rozpad Sovětského svazu byl "největší geopolitickou tragédií 20. století", a připomeňme jeho bezostyšné tvrzení, že "Sovětský svaz nebyl nic jiného než Velké Rusko". Zjistíme, že pohled Ruska na "zbytek zeměkoule" se s režimy nemění. Nevolnictví, socialismus, car, Stalin, oligarchie, Putin - všechno a všichni směřují k jednomu: Velké Rusi, vládnoucí co největší části lidstva či ji zprostředkovaně, skrze kolaboranty, ovládající.
Obdiv k bezohledné moci
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Alexandr Jakovlev ve své knize Rusko plné křížů jmenuje tři určující zdroje ruské historie: příklon k východnímu křesťanství, významně jinému, temnějšímu, než je jeho západní větev, několikasetletý mongolský vliv, který otupil úctu k lidskému životu, a zatřetí věky chybějící soukromý majetek.
Z toho plyne samoděržavný kult a opovržení lidmi. "Hrozné je, že mnozí nezměrně klaní se carské moci a opovrhují sami sebou. Jak mezi pánem a poddaným žádné právo nestojí a moc jediná, ne pak mravní zásada všechno rozhoduje," píše Havlíček. Odtud ruská lidová podpora carům a diktátorům – vždyť umístění Stalina v anketě o největšího Rusa na třetím místě svědčí o mnohém. A také vážnost (i u někdejších bolševických vůdců), které se těší krutý psychopatický car Ivan Hrozný, to jen potvrzuje.
Úctu a obdiv má v Rusku především bezohledná moc, tyranie a síla. Je ovšem nespravedlivý a hloupě nadřazený názor, že Rusům se jinak vládnout nedá. Co lze očekávat od lidí, kteří po generace nic jiného nepoznali; jsou k tomu "odsouzeni". Ostatně pohlédněme na některé naše sentimentální komunisty s jejich věčným psovsky oddaným příklonem k Moskvě, ač tamní režim nemá se sociálním systémem pranic společného – a socialistickým už ani náznakem. Kde v nich se bere zbožštění jakéhosi "oligarchanátu"?
Putin na to vše sází při touze splnit svůj sen a navrátit světu Velkou Rus a Velkorusi svět. Zatím to má pracovní název Euroasijský svaz. Že by dle Kremlu měla být jeho součástí Ukrajina, je nasnadě. Pokud by se Kyjev vymkl z velkoruského soustátí či alespoň jeho vlivu a obrátil se k Západu, upadlo by Rusko ze svého pohledu znovu do geopolitické nicotnosti.
Vladimir Putin promluvil o situaci na Ukrajině:
Starý imperialismus se vrací
Při historické frustraci Ruska ze Západu a podezřívavosti, s níž na něj pohlíží (včetně prostých občanů, z čehož často vyplývá i jejich velkopanské chování, které není výrazem sebevědomí zbujelého, ale naopak zakrnělého a obranného), sotva se divit obavě Moskvy z jiného ukrajinského rozhodnutí než ochoty stát se článkem v carské říši. Proto to Putinovo necivilizované běsnění.
Hrozí zhroucení snu, v němž se vidí být carem velké říše, která bez ohledu na všechno a na všechny něco znamená. Demokratickou cestou tuto vizi těžko naplní. Užívá tedy mezní imperiální prostředky a považuje je za ospravedlnitelné. Jeho carský sen o Velké Rusi je přece nade vše. Jemu a nejspíš ani většině Rusů stále nedochází, že v ní jiní zatím žít nechtějí. Že velkoruskost kromě pro vymírající praslavjanofily a prabolševiky svou historií a perspektivami, jež nabízí, pranic nezískala na přitažlivosti.