Zajímá je především, aby už byli profesory jmenováni. A některým je možná jedno, zda prezidentem, předsedou Senátu, či třeba rektorem.
My ostatní, kteří nestojíme ve frontě na titul profesora, bychom si však otázku, zda je třeba měnit zákon jen proto, že prezident něco nechce dělat, klást měli. Právě tento týden začínají poslanci řešit návrh novely vysokoškolského zákona, která hlavu státu povinnosti, jež ji obtěžuje, zbaví.
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Pokud zákon projde, bude místo prezidenta nové profesory jmenovat předseda Senátu. Miloš Zeman už pak nebude muset hledat různé zástupné důvody jako loni v případě Martina C. Putny, kdy si jako záminku k obstrukcím s jeho jmenováním profesorem vybral svobodomyslný transparent katolického intelektuála v průvodu homosexuálů.
Jenže takto otázka právě teď stát nemůže. Prezident si už opět klade podmínky, podobně jako směrem ke koalici ČSSD, ANO a KDU-ČSL, než "svolil" se jmenováním vlády. Prezidenta, stejně jako další vrcholné politiky, si však neplatíme z daní proto, aby si kladli podmínky, jež vyhoví jejich momentálním rozmarům. Přes určitou výjimečnost, která je prezidentskému úřadu v českých zemích přisuzována, je prezident stále zaměstnancem občanů.
Zeman říká, že když novela vysokoškolského zákona neprojde, jmenovací dekrety profesorů podepíše, ale požádá ministra školství, aby jim je předal. Pořadí kroků by mělo být jiné.
Jestliže čekatelé na profesorský dekret splnili ostatní náležitosti a prezident by jim ho bez otálení předal, mohl by legitimně vést s politiky debatu, zda je nezbytné, aby tuto pravomoc měl on. Předpokládalo by to, že první muž ve státě bude do té doby jako vzor ostatním občanům sám dodržovat momentálně platná pravidla, jejichž změny se dožaduje.
Politici udělali chybu před jmenováním vlády, že se nechali prezidentem dotlačit do kouta a kývli na jeho podmínku, že před jmenováním vlády projednají služební zákon ve Sněmovně v prvním čtení. Pánové Sobotka, Babiš a Bělobrádek tak udělali víc, než že jen vyřešili "provozní problém". Umožnili prezidentovi, aby si příště, nehledě na ústavu, vymyslel zase podmínku jinou.
Nechtěli spor o jmenování vlády dotáhnout k Ústavnímu soudu, tak jako se k soudu nejspíš nedostane skutečnost, že prezident vyčkává s jmenováním nových profesorů.
Snad vládní koalice aspoň nezapomene, že do své koaliční smlouvy vepsala, že prosadí úpravu ústavy. Hlavně kvůli prezidentovi, který si vymýšlí různé inovace místo toho, aby prostě dodržoval zákon.
Oblíbené a pravdivé heslo Miloše Zemana, s nímž sympaticky vystupoval ještě jako premiér, je, že s teroristy se nevyjednává, ale bojuje. Byť tady nejde přímo o holý život, stejně tak platí, že ustupovat se nemá ani vydírání. A to nejen ohledně jmenování profesorů.
