První okamžik nastal během výročního Valného shromáždění Organizace amerických států (OAS), které se na počátku června konalo v guatemalské Antigui. Generální tajemník OAS José Miguel Insulza tam představil zprávu s názvem „Drogový problém v Amerikách“, kterou si na loňském Summitu Amerik v kolumbijské Cartageně vyžádaly hlavy států z tohoto regionu.
Zpráva, kterou sepsali experti téměř ze všech členských států OAS, byla rozdělená na dvě části: na výtečnou analytickou sekci a na stručnou a poněkud roztrpčující kapitolu věnovanou budoucím scénářům. Samotný dokument představuje předěl, poněvadž poskytuje data potřebná k vědecké a empirické diskusi o otázce, o níž se až příliš často debatuje v ideologických intencích.
První kroky, první státy
Zpráva toto téma přesvědčivým způsobem rozebírá: podle zemí (producenti, tranzitní státy, spotřebitelé, případně všechny kategorie), podle látek (marihuana, kokain, heroin a syntetické drogy), podle vazeb mezi těmito zakázanými látkami a podle důsledků spotřeby, produkce nebo obchodu s každou jmenovanou drogou pro společnost, instituce a mezinárodní vztahy. Zpráva také výslovně konstatuje, že dekriminalizace užívání marihuany je legitimní, rozumnou a uskutečnitelnou možností, ačkoliv takovou politiku sama nedoporučuje. Je to jen první, ale nesmírně důležitý krok.
(Ilustrační snímek)
Druhá „chvilka pro marihuanu“ nastala v USA, kde státy Washington a Colorado vstoupily po listopadových referendech do závěrečných fází úplné legalizace užívání marihuany. Oba státy právě dokončily soupis a publikaci pravidel a regulací, které přetaví výsledky jejich referend do podoby zákona: kromě jiných složitých a kontroverzních témat jde například o otázky, jak zakázat užívání nezletilým osobám, jak trestat řidiče pod vlivem marihuany, jaké typy zdanění a daňových sazeb jsou nejvhodnější nebo jak se bude přistupovat k uživatelům z jiných států. Oba státy jsou v USA právními průkopníky, takže budou muset postupovat metodou pokus-omyl.
Možná nejzajímavějším a nejúchvatnějším aspektem tohoto procesu je výmluvná netečnost prezidenta Baracka Obamy k celé záležitosti. Přinejmenším do této chvíle odmítá prezident vstupovat do diskuse o otázce, zda by měly federální zákony stát nad státní legislativou, když prohlásil, že má „důležitější věci na práci“.
Nezasahujte do soukromí!
Třetí „chvilka pro marihuanu“ vyplývá z nedávných rozhodnutí států New York a Illinois – tedy třetího a pátého nejlidnatějšího státu v USA – pokračovat v legalizaci marihuany pro léčebné účely. Illinoiský parlament v květnu schválil vysoce restriktivní návrh zákona upravující užívání marihuany pro léčebné účely, přičemž guvernér se ještě nerozhodl, zda tento návrh podepíše. Krátce nato schválila také sněmovna státu New York přísný návrh zákona o marihuaně pro léčebné účely, o němž bude ještě hlasovat státní Senát. Pokud tyto návrhy projdou, stanou se New York a Illinois devatenáctým a dvacátým z padesáti amerických států, které spolu s District of Columbia povolují užívání marihuany pro léčebné účely.
Logo organizace Human Rights Watch
A konečně: mezinárodní nevládní organizace Human Rights Watch (HRW) se sídlem v USA počátkem tohoto měsíce formálně přijala stanovisko, které odmítá kriminalizaci držení a užívání veškerých drog a volá po radikálně odlišném přístupu. Ze všeho nejdůležitější přitom je, že to HRW učinila z perspektivy lidských práv, a její prohlášení stojí za citaci: „Vystavování lidí trestním postihům za osobní užívání drog nebo za držení drog pro osobní spotřebu je zásahem do jejich autonomie a práva na soukromí. Právo na soukromí se přitom všeobecně uznává na základě mezinárodního práva, včetně Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech a Americké úmluvy o lidských právech. Omezování autonomie a soukromí nelze ospravedlnit, pokud nesplňuje kritéria pro jakékoliv omezení základního práva, jmenovitě legitimního účelu, proporcionality, nezbytnosti a nediskriminace. Ochrana zdraví je sice legitimním vládním cílem, avšak kriminalizace užívání drog kvůli ochraně lidí před sebepoškozováním nesplňuje kritéria nezbytnosti ani proporcionality.“
Kde se asi tak nachází přelom?
Žádná z těchto nedávných událostí nepovede sama o sobě k dekriminalizaci. Mezinárodní konvence stále omezují volnou ruku vlád a americká vláda se dál staví proti jakémukoliv ustupování z represivní prohibicionistické strategie, kterou uplatňuje už od roku 1981. Dokonce i nejsmělejší latinskoamerické vlády – včetně kolumbijské, uruguayské a guatemalské – se pak zdráhají zajít o mnoho dál, zvláště pokud ve svém úsilí zůstávají izolované.
Brazilská prezidentka Dilma Rousseffová s guvernérem státu Rio de Janeiro Sérgiem Cabralem (vpravo) a starostou Ria de Janeira Eduardem Paesem (21. leden 2011)
A prezidenti států, jako jsou Dilma Rousseffová v Brazílii, Enrique Peña Nieto v Mexiku nebo Cristina Fernándezová-Kirchnerová v Argentině, dál lpějí na svých ortodoxních, konzervativních a anachronických postojích a nejeví ochotu ustoupit až do chvíle, kdy jim veřejné mínění nedá jinou možnost. Cosi však na západní polokouli bublá pod povrchem; „chvilky pro marihuanu“ zde přicházejí se stále větší četností. Může se přelom nacházet příliš daleko?
