Vše začalo šest měsíců před invazí argentinské armády na Falklandské ostrovy v roce 1982. Britská tajná služba tehdy neodhadla aktuální vývoj sporu a ve své zprávě píše: "Argentinská vláda bude prosazovat svá práva na Falklandy pouze mírovými prostředky." O několik měsíců později bylo jasné, že optimistické vyhlídky Britů byly zcela liché.
Pochybná práce britské tajné služby však není jediným překvapivým odhalením, které vzešlo z nově odtajněných dokumentů. Z obsáhlé korespondence a zápisků vyplývá, že o jakékoli názorové jednotě poradců Thatcherové z řad členů parlamentu nemůže být řeč. Jedni volali po krvavém útoku, druzí navrhovali, aby se Falklanďané podvolili přáním Argentiny.
Mírové řešení konfliktu překvapivě vítali bezpečnostní experti. Ti měli strach, že případná invaze by mohla skončit neúspěchem a následné stažení vojsk by si vyžádalo další použití vojenské síly. "Takový postup by byl velmi nákladný," cituje jednu z tajných zpráv ze září 1981 server independent.co.uk. Podle expertů měla navíc argentinská armáda velkou jak geografickou, tak taktickou převahu.
V lednu 1982 Thatcherová v dopise členovi konzervativců Richardu Needhamovi potvrdila, že bude bránit své rozhodnutí poslat k pobřeží Falkland pouze válečné loďstvo, právě z důvodů úspory financí. O tři měsíce později se však začalo schylovat k invazi britských vojsk.
Chceme krev, nebo mír?
V následujících dnech Thatcherová obdržela tři zprávy od tehdejšího předsedy poslaneckého klubu Michaela Joplinga. Ten ji informoval o stanoviscích konzervativců k propukající krizi. Podle Joplinga neprojevovali ve svých názorech ani špetku shody. Konzervativec Peter Mills se například vyjádřil, že jeho postoje "prahnou po krvi", jeho kolega Devon West naopak prosazoval striktně nenásilné řešení konfliktu.
Falklandské referendumTéměř sto procent obyvatel chce zůstat pod Británií |
Ne všichni členové konzervativního politického spektra však mysleli jen na následky možných armádních střetů. Alan Clark po zamyšlení nad ekonomickou nevýhodností invaze na Falklandy prohlásil, že "tohle nám, myslím, za všechny potenciální problémy nestojí".
Za život pod argentinskou nadvládou finanční kompenzace
Podstatnou část nově zveřejněných dokumentů zabírá dvaadvacetistránkový přepis z krizového jednání parlamentu svolaného den po argentinské invazi, který pořídil tehdejší podporovatel Thatcherové Ian Gow.
Členové parlamentu soustředili své útoky zejména na ministerstvo zahraničí a mluvčího Humphreyho Atkinse, který chybně informoval o aktuální situaci na Falklandách. Atkins parlamentu sdělil, že invaze Argentinců nehrozí, prohlásil to však v době, kdy už argentinská armáda obsadila falklandský přístav Port Stanley. Chyba jeho úřadu stála Petera Carringtona pozici ministra zahraničí.
Boj o Falklandy2. dubna 1982: Argentinští vojáci vpadli na Falklandské ostrovy. Krátce poté zabrali i další britská území v Atlantiku včetně Jižní Georgie. 5. dubna: Britské námořnictvo vyslalo k ostrovům přes sto lodí. 25. dubna: Britské síly znovu získaly Jižní Georgii. 2. května: Britové potopili argentinský křižník General Belgrano, zemřelo 320 námořníků. 21. května: Tři tisíce britských vojáků se začaly vyloďovat v jižní části Falkland. 14. června: Argentinští vojáci se vzdali. Britové vstoupili do přístavu Stanley, hlavního města ostrovů. Během konfliktu zemřelo 255 britských vojáků a tři civilisté. Na argentinské straně zemřelo přes 650 lidí. Zdroj: BBC |
Ekonomický poradce Thatcherové Alan Walters navrhoval další možné řešení sporu. Argentina by podle jeho plánu platila Falklanďanům finanční kompenzace v případě, že by ostrovy přešly pod její správu. Tehdejší náčelník štábu David Wolfson návrh Walterse rozpracoval. Podle něj měli mít Falklanďané kdykoli možnost opustit zemi a obratem získat britské nebo australské občanství a odstupné sto tisíc dolarů za rodinu (asi dva miliony korun).
Pozemní operace však nakonec byla jediným možným řešením konfliktu. Deset týdnů po invazi Argentinců byly Falklandy opět pod vládou Velké Británie. Thatcherová následně obdržela celou řadu gratulací od státníků z celého světa, od těch evropských se však uznání z neznámých důvodů nedočkala.
Spor o Falklandy trvá mnoho let
Falklandy byly předmětem sporů několika zemí už od 16. století. Dodnes není jasné, kdo ostrovy objevil. Nejčastěji se hovoří o britské výpravě Johna Davise z roku 1592, podle jiných byl první o 60 let dříve Portugalec Esteban Gómez. V roce 1690 pojmenovali oblast Angličané podle lorda Falklanda.
Jméno Malvíny, které používají latinskoamerické země v čele s Argentinou, dali ostrovům francouzští námořníci. Podle londýnského ujednání z roku 1771 připadly ostrovy Španělsku, které je ale nekolonizovalo.
Po vypuknutí válek za nezávislost v roce 1810 ostrovy osiřely a deset let nato připadly novému státu Spojené provincie Río de la Plata. Už v roce 1833 je opět kolonizovali Britové. Argentina se však nevzdávala a hned na prvním zasedání OSN v roce 1946 vznesla požadavek na jejich vrácení z titulu "dědického práva" na španělské kolonie.
