Kníže neměl otevírat téma odsunu Němců. Je v debatách lehce zneužitelné a obtížně vysvětlitelné. Měl svižněji odrážet útočné Zemanovy lži. Proti lidově-žoviálnímu obrazu prezidentského táty nepostavil žádnou přitažlivou vizi.
Jednoduššímu voliči nenabídl žádné lákavé cukrátko, jakých měl Zeman plné Šloufovy kapsy. Zemanovy podrazy nechal ležet. Sám se bránil chabě, nevyužil temnou minulost konkurenta. Působil stále matněji, jako vyčerpaný, zatímco Zemanova energie šla nahoru. Mnoho lidí se nerozhoduje podle úvahy, nýbrž podle emocí. Suverén a útočný silák má náskok před tím, kdo se jen chabě brání.
Předvolební odborníci najdou další chyby poražené sestavy. Schwarzenberg se už předem ohradil: dělali jsme slušnou kampaň bez lží a podlostí. Jenže ta slušnost vypadala často bezradně a bezmocně. I slušnost může být ostrá, jakož i meč může být slušný.
I kdyby se knížecí tým všech možných chyb vyvaroval, toho hlavního by se nezbavil: volby byly proti vládě a proti pravici. Ta šla do voleb se všemi svým katastrofami, trapnostmi, s bezradností a nechutnými nesváry, zatímco Zeman dokázal sám sebe prezentovat jako nezpochybnitelného tribuna lidu. Levicového konkurenta Dienstbiera Zeman smetl a pobral většinu jeho voličů.
Hlasy zrozené ze švindlů nediskvalifikují
Nad Schwarzenbergem i takzvaní pravicoví voliči váhali či vrtěli hlavou. Zůstali doma, nebo jej podpořili se skřípěním zubů. Někteří pod vlivem prezidenta Klause dokonce přešli k Zemanovi. Na levé straně bojové jasno, na pravé straně zmatek, handrkování a nesvornost. To měl Schwarzenberg sjednocovat. Ale ostré téma k tomu nenabídl.
Krize pravice je vleklá, trvá dlouho. Je, jak správně říkával Klaus, ideově vyprázdněná. Soustředěná na mocenské čachry a vzájemné války víc než na boj s levicí a rozumnou správu státu.Takto roztříštěné pluky by nesjednotili ani bájní hrdinové z hory Blaník.
Ostatně, blaníkismus, jakýsi staročeský šovinismus, pohlcuje pravici stále zřetelněji. Zahrál i ve volbách. Protlačuje se dopředu, před skutečné vážné ideové spory. Klaus volí Zemana, to nejde vysvětlit ani žádnou taktickou mazaností jako kdysi oposmlouva. Místo politiky jdou dopředu osobní tahy.
Chtít po Schwarzenbergovi, aby tuto tříšť sjednocoval v silné protilevicové a protipopulistické hnutí, není možné. Navíc nesl příliš mnoho apriorních volebních handicapů, které v českém prostředí znějí bohužel silně. Zeman je dokázal využít dokonale, byť bezohledně a s pěknou porcí přešlapů. A hlasy zrozené ze švindlů v politice na rozdíl od sportu nikdy nediskvalifikují.
