Tak schválně: Koho z demonstrantů při takzvaném Palachově týdnu v lednu 1989 napadlo, že už koncem téhož roku bude komunistický režim smeten? A koho napadlo, že se bude při stejném výročí demonstrovat proti komunistům v řadě krajských měst i v Praze ještě za čtyřiadvacet let?
A teď další otázka: Koho napadlo, že se stane obojí - tedy že téhož roku komunismus padne a za čtyřiadvacet let se stejně bude znovu demonstrovat proti komunistům?
Samozřejmě že to nedává logiku.
Ovšem jen na první pohled: Komunismus padl, komunisté zůstali. Derou se k moci, když dostanou příležitost - a tu dostali v krajských radách. Jsou v nich mnohdy titíž, kteří otravovali životy ostatních už před Listopadem.
Politruk náměstkem
Zvlášť odpudivý je případ bývalého pohraničníka a politruka (už ta kombinace sama o sobě!) Václava Sloupa, který se stal náměstkem karlovarského hejtmana pro školství. Vždyť školy jsou právě tím místem, kde se ještě stále vede boj o výklad našich nedávných dějin a o pohled na ně. Není divu, že proti němu učitelé, studenti a další lidé v karlovarském kraji demonstrují a žádají, aby komunisté o školství vůbec nerozhodovali.
Jsme svědky bizarní schizofrenie: Před týdnem vláda souhlasila s návrhem, aby 16. leden byl památným dnem připomínajícím Jana Palacha (to je ten den, který sice máme uctívat, ale bohužel musíme do práce), ale současně v tentýž den budeme svědky demonstrací těch, kteří se budou domáhat naplnění Palachova odkazu. Naplnění v tom smyslu, jak jej cítí: tedy nepustit komunisty k moci.
Jsou to jen malé výdobytky, které komunisté plíživě získávají: Do muzea nastoupí historik, který si dějiny vykládá v komunistickém duchu. Jak asi vypadá jeho pohled na třetí odboj?
Další komunisté ovlivňují více či méně viditelně regionální vládnutí v řadě krajů. Jenže ty malé zisky komunistických šíbrů jsou našimi ztrátami.
Současně se vkrádá pocit, že oficiální deklarace, jako je ta o památném Palachově dnu, jsou jen prázdným gestem, když přece komunističtí aparátčíci zase rozhodují. Pravda, jen do určité míry a snad jen na čas. A hlavně jen někde. Může být ovšem tragický omyl těch, kteří si řeknou, že je dění v Karlových Varech, ve Zlíně nebo v Českých Budějovicích nezajímá, protože tam nebydlí. Strašidlo komunismu je univerzální, když mu pootevřeme dveře, už ho máme uvnitř.
Je pozoruhodné, že podivné ideologie, které strašily Evropu téměř celé minulé století a byly jednou provždy poraženy, nás stále ještě ohrožují. V Rakousku byli nedávno odsouzeni k vysokým trestům vězení neonacisté, kteří provozovali web oslavující Hitlerovu třetí říši. Hitler je mrtev osmašedesát let a stále přitahuje. Komunisté mají své vzory stále ještě před sebou: Pravda, někteří z nich spíše už jen živoří na Kubě či v KLDR, ale jejich příklad může být stále nebezpečně přitažlivý.
Jestliže jsme mnohokrát ty dvě strašlivé ideologie - komunistickou i nacistickou - srovnávali (co do počtu obětí či co do míry ovládnutí lidských životů či jinak), na jedno srovnání stále zapomínáme. Na srovnání toho, jak dnes s nimi účtujeme v těch zemích, které tyto ideologie tak strašlivě poznamenaly. Proč se ti, kteří komunismus velebí, v Česku dostávají do krajských rad a proč nacisté v Rakousku před soud? A nejen to - dokonce i do vězení?
Proč pan Sloup místo v radě nesedí také na lavici obžalovaných? Vždyť práce politruka u pohraničníků spočívala v navádění vojáků ke střelbě na bezbranné uprchlíky, kteří se chtěli dostat na druhou stranu železné opony. Cožpak se na to nenajdou žádní svědci?
