Deset milionů dolarů, tedy v přepočtu asi 200 milionů korun, stála třiadvacetimetrová Kimova socha, která se od dubna tyčí v Pchongjangu, napsal britský list s odvoláním na jihokorejské noviny Čoson ilbo.
Od loňského prosince, kdy Kim Čong-il zemřel, prý bylo takových skulptur po Severní Koreji vztyčeno sedm. Celková cena? Padesát milionů dolarů. Dalších pětadvacet milionů pak KLDR vynaložila na zapsání Kimova jména na 3200 takzvaných "věží věčného života", které se nacházejí na křižovatkách po celé zemi.
Věrný obraz dědečka
Cíl posilování kultu osobnosti zesnulého vůdce je podle britského listu jasný: jde o to zajistit Kim Čong-ilovi stejnou slávu, jaké se v KLDR těší jeho otec Kim Ir-sen. Ten stál v čele KLDR od jejího založení v roce 1948 do své smrti v roce 1994.
"Kim Ir-sen je značka. Když byl u moci, život v Severní Koreji se zlepšil. Zato za vlády jeho syna se zhoršil. A lidé si to pamatují," citoval The Daily Telegraph Bradleyho K. Martina, autora knihy o Severní Koreji a dynastii Kimů.
Kim Čong-un na vojenské přehlídce v Pchjongjangu (16. února 2012)
Teď stojí v čele zbídačené diktatury třetí Kim v řadě: Kim Čong-un. Devětadvacetiletý syn Kim Čong-ila. Ten je podle Bradleyho Martina prezentován jako věrný obraz svého dědečka.
Ale posílení obrazu otce pomůže i jemu. Jde prostě o to mytizovat co nejvíc celou dynastii Kimů, což může mladičkému vůdci zajistit silnější podporu ze strany veřejnosti, soudí The Daily Telegraph.
A že to stojí obrovské peníze, které by KLDR tak zoufale potřebovala na jídlo, režim pochopitelně netrápí. Jen za portréty obou zesnulých Kimů prý Pchojngjang za posledních dvanáct měsíců utratil dvacet milionů dolarů.
Na pomníky všeho druhu prý jsou peníze, které si KLDR za velmi nevýhodných podmínek půjčuje v Rusku či asijských zemích. A taky povinné příspěvky od Severokorejců pracujících v zahraničí: každý musí státu darovat 150 dolarů.
Když letos na jaře KLDR provedla neúspěšný raketový test, jihokorejská rozvědka odhadla, že ji se vším všudy stál 850 milionů dolarů, což je 16 miliard korun. Za tyto peníze by mohl Pchjongjang získat dostatek potravin pro 80 procent Severokorejců na jeden rok. (více čtěte zde)
