Uprchlický tábor Zátarí na severu Jordánska je největší v okolí. A v Jordánsku vlastně jediný. Království zrušilo letos v červnu čtyři místa určená pro krátkodobý pobyt uprchlíků. Všechna přesunula sem, za pětimetrový plot. Do tábora, který se rozkládá na ploše 1,5 kilometru čtverečního a který je vzdálený několik desítek kilometrů od syrských hranic.
Hodinu po poledni místního času panuje na hlavní třídě tábora čilý ruch. Muži nakupují potraviny u místních stánků, u nichž jim obchodníci v letním horku nabízejí třeba vajíčka, rýži, květák, ale i cigarety, hřebeny nebo boty a oblečení. Koupit si je může ten, kdo má to štěstí a v kapse mu cinkají dináry. V táboře se běžně pracovat nedá. Navíc zboží je tu dražší než venku. Obchodníci totiž dobře vědí, že lidé za pětimetrový plot tábora nesmějí a prodejci tudíž mají výhodu v podobě velmi malé a rovněž drahé konkurence.
Boje v SýriiZemi už více než rok a půl zmítá povstání proti prezidentovi Bašáru Asadovi (více o konfliktu najdete zde). Odhady hovoří, že v důsledku občanské války bylo uvnitř země vysídleno 1,5 milionu lidí. Další statisíce lidí uprchlo ze země. Turecko nyní hlásí 102 tisíc registrovaných uprchlíků, Jordánsko 105 500, Libanon zhruba 103 tisíc a Irák 45 tisíc uprchlíků. V zemích EU letos požádalo o azyl více než 10 tisíc Syřanů. |
Blíží se zima, pro místní to není dobrá zpráva
Mezi nakupujícími a především malými dětmi, u nichž výprava českých novinářů, diplomatů a politiků budí největší nadšení, kličkují auta. Hlavní dopravní tepnou tábora jezdí kamiony, ale i drahé mercedesy či dodávková auta napěchovaná matracemi. Blíží se totiž zima a s ní ochlazení k nule. A deště. Právě chladna a vody se místní bojí nejvíce. Déšť jim může promáčet stany i na prašné zemi ležící matrace a prochladit děti či staré lidi. V polních podmínkách přitom nachlazení může znamenat ohrožení života. Jitka Škovránková z Člověka v tísni mi říká, že v táboře si jindy běžná nastuzení už vyžádaly životy. Stejně jako písečné bouře, které vadí astmatikům.
V pěti tisících stanech (z nichž jen ty nové mají původní bílou barvu, ostatní jsou žluté od písku) nyní žije zhruba 20 tisíc lidí. Přesné číslo je těžké určit, protože jsou dny, kdy sem přijde i několik set nových uprchlíků. I kvůli narůstající intenzitě lidí, kteří hledají bezpečí v okolních zemí, původní plány tábora počítaly s kapacitou pro 120 tisíc lidí. Jen pro představu, takový počet lidí žije v Českých Budějovicích a jejich bezprostředním okolí.
Uprchlický tábor Zátarí
"Těžké je tu úplně všechno," říká pětadvacetiletá Adar, když se jí ptáme, jak se jí jako ženě a matce v táboře žije. Zastihli jsme ji u obřího sporáku se šesti velkými hořáky. Kuchyně tu teprve budují, protože až donedávna dostávali uprchlíci několikrát denně balíček jídla, vařit si nemohli.
SOS SýrieNa pomoc syrským uprchlíkům existuje v Česku veřejná sbírka s názvem SOS Sýrie. Pořádá ji Člověk v tísni. Pomoc je možné zasílat na konto sbírky 92329232/0300 Více informací naleznete na webových stránkách organizace www.clovekvtisni.cz. |
Adar, jejíž tvář je až na oči zahalena v černém nikábu, vadí hlavně to, že nemá peníze, aby si mohla nakoupit věci pro běžný život. Naopak si nestěžuje na hygienu v táboře. Ostatně žádnou špínu ani zápach tady smysly nezachytíte. Umývárny jsou sice polní - mají podobu vyššího modrého bludiště s několika obřími barely vody - ale přeplněné nejsou a vypadá to, že lidé do nich mají přístup celý den.
Tábor funguje jako město: Už má školu, školku i nemocnici
Ruch připomínající jedno velké tržiště na chvíli zůstává za zdmi stanů z hrubé látky. To, když vystupujeme do improvizované školky. Má ukrátit dlouhý čas nejmenším dětem. Dopoledne ji navštěvují chlapci, odpoledne dívky. Nebo naopak. Obě skupiny jsou ale vždy oddělené.
O kus dál stojí i škola, zřídila ji tu organizace UNICEF. Dovnitř ale nesmíme, vojáci nechtějí, abychom fotili v ní přítomné děti. Chrání tím jejich soukromí, které jinak v táboře vlastně neexistuje. Ve stanech o rozměru několik metrů čtverečních žije klidně sedm i více lidí.
V dalších dnech tu vyroste i dětské hřiště. Bílé ostré kamínky na ploše zůstanou, na nich ale přibudou dětské prolézačky. Hřiště, stejně jako mnoho ostatního, bude zaplaceno z finanční pomoci, která sem proudí.
Ruch hlavní ulice zůstává i za branou francouzské polní nemocnice. V ní pracují čtyři lékaři a denně mají i 40 pacientů. Jeden z nich se právě spolu se zahalenou ženou sklání nad malým dítětem. To se tváří útrpně, protože lékař právě zvažuje, jak naloží se zánětem jeho středního ucha a možná ho čeká i nepříjemné propíchnutí hnisavého ložiska.
Lékaři nám ukazují malou krevní banku i dobře vybavený operační sál za gumovou stěnou stanu. Ošetřují tam především zranění rukou a nohou. Často způsobená střelbou. Syrští vojáci střílí do civilistů při demonstracích nebo při překračování hranic.
Šéf nemocnice Nicolas Mocellin vysvětluje, že jejich prvořadým úkolem je zastavit infekci. Výjimečně i za cenu amputace. Složitější zákroky ale přímo v Zátarí nezvládnou. I proto čeští lékaři v rámci českého humanitárního programu Medevac odvezli v úterý ze země deset nemocných, kteří se vyléčí u nás a pak se vrátí zpět (více o převozu zraněných speciálně upraveným letadlem čtěte zde).
Vracíme se zpět na rušnou tepnu tábora, zpět mezi hrozen dětí, které ze všeho nejvíc zajímají fotoaparáty a kamery českých novinářů. Jejich přítomnost je pro ně zpestřením. Už jen představa, jak člověk na oplocené části vyprahlé planiny tráví většinu dne bez možnosti práce a přivýdělku, ubíjí. Život tady je provizorium, u něhož nikdo neví, kdy skončí. Zároveň je ale jistotou, že odněkud nepřiletí střela, která zabije vás nebo vaše blízké.
Podívejte se na převoz zraněných Syřanů do České republiky
7. listopadu 2012 |
