"Nevrátím se, dokud Mubarak nepadne," prohlásil 25. ledna 2011 Mohamed Sadiq, když odcházel z bytu, a od té doby o něm jeho blízcí neslyšeli. Co se s pětadvacetiletým mužem stalo, nikdo neví.
"Stále hledáme spoustu pohřešovaných, kteří se nenašli v márnicích, nemocnicích ani ve věznicích," uvedl Nermeen Yousri, aktivista, který rozjel kampaň s názvem "My je najdeme". "Vypařit se nemohli, někde být musí," dodal. Advokáti rodin uvádí, že řeší šedesát případů pohřešovaných lidí. Podle nich je to však jen malý zlomek skutečného počtu Egypťanů, kteří během egyptské revoluce zmizeli. Uvádí server washingtonpost.com.
Matka mladého Sadiqa začala po svém synovi pátrat už několik dní poté, co odešel z domu. "Byl to hodný kluk, pilně studoval, vydělával, získal titul z mezinárodního obchodu a naučil se anglicky. Při hledání práce ale neměl štěstí. Musel pracovat manuálně a vůči Egyptu zahořkl. Přes internet se spojil s podobně naladěnými vrstevníky a rozhodl se přidat se k rebelům," vypráví 47letá Sabah Abd el-Fatahová.
"On viděl revoluci jako příležitost, protože cítil, že jeho země je v troskách," dodala s tím, že její syn Mubarakem doslova opovrhoval.
Nepomůžu vám, říkali policisté i vojáci
Když Egypťané několik dní po Sadiqově odchodu bezpečnostní síly porazili, zhroucená žena procházela márnice a vězení každý den. Neúspěšně. V den, kdy Mubarak odstoupil od moci, dostal synovec zoufalé matky zprávu ze Sadiqova telefonu, ať mu zavolají, že nemá kredit.
Fatahová neváhala a vytočila jeho číslo. Slyšela jeho šeptání. Řekl jí, že ho vězní příslušníci státních sil a společně s dalšími vězni je někam převážejí. Pak se hovor přerušil. Když to Fatahová zkoušela podruhé, telefon zvedl policista. "Nemůžu vám pomoct," řekl a zavěsil.
Matka několik měsíců procházela vojenská vězení po celé zemi. Pokaždé ale uslyšela stejnou větu: "Tady není, nemůžeme vám pomoct."
Podobný příběh vypráví i 54letý Mahmoud, který bydlí nedaleko slavných pyramid v Gíze. Bojí se, že už nikdy neuvidí svou dceru a syna. Amr Said Mahmoud zmizel 28. ledna, v den, kdy rebelové zapálili sídlo Mubarakovy Národní demokratické strany a další státní instituce v zemi. Svou sedmnáctiletou dceru viděl naposledy, když ji posadil na metro domů. Stmívalo se a on nechtěl, aby se jí na demonstraci něco stalo.
Přestože je to už osmnáct měsíců, oba zoufalí rodiče v hledání vytrvávají. Jiní už pátrání po svých dětech vzdali. Někteří dokonce svým potomkům vystrojili pohřeb, přestože těla se nikdy nenašla.
