Chumel mužů různého věku obaluje plot prestižní ekonomické školy Athens University of Economics and Business tak, že kovové plaňky nejsou skoro vidět. Na první pohled je zřejmé, že to nejsou řečtí studenti čekající na seminář. Většina z nich pochází z jižní Asie nebo z Afriky. Mají opraná trička a sešlapané sandály. Všichni hledí stejným směrem: k autobusové zastávce, která leží asi 250 metrů od nich.
V chabém stínu stanice se potí deset ozbrojených policejních těžkooděnců. "To je obvyklý hon na nelegály," vysvětluje dvaadvacetiletá Fani Kostidisová, která ve škole na rušné ulici Patission studuje třetím rokem mezinárodní obchod.
"Přistěhovalci se u nás schovávají, protože tady na ně policie nemůže," dodává drobná dívka. Na řeckých univerzitách totiž platí zákon o nedotknutelnosti akademické půdy, který byl zaveden krátce po pádu diktatury v roce 1974. Policie na školní pozemek nesmí. Jedině že by měla povolení od rektora, nebo v případě, že by někdo na univerzitě byl v ohrožení života či spáchal trestný čin. Podobný zákon platil po roce 1989 i v Česku. Po deseti letech byl však zrušen.
Tento paragraf je pro řecké imigranty jednou z prvních věcí, které se tu naučí. Jako třeba třicetiletý Faru Lahíri z Bangladéše, jenž také bedlivě sleduje pohyb policistů opodál. Občas takhle stráví i půl dne, než úřady policisty odvolají a imigranti se zase roztrousí po řecké metropoli.
"Situace se hodně zhoršila," říká Lahíri. "Dříve po nás šla jen policie, teď nás napadají i různí radikálové," pokračuje muž, který do země přišel před třemi lety.
Řecká krizeKrize odstartovala na podzim 2009, kdy řecká vláda přiznala, že lhala o schodku státního rozpočtu (dosahoval 126,8 % HDP). Na jaře 2010 Řecko před krachem zachránila půjčka 110 miliard eur od EU a MMF a Atény se zavázaly k reformám, jež v zemi vyvolaly odpor. Na podzim 2011 bylo jasné, že Řecko musí požádat o další půjčku. Tehdejší premiér vládní socialistické strany PASOK navrhl uspořádat referendum, aby lidé sami rozhodli, zda pomoc (a s ní další reformy) chtějí, což vyvolalo ostrou reakci doma i v zahraničí a následný pád vlády. Půjčka byla schválena na jaře 2012. V květnu vyrazili Řekové k volbám, vítězné strany se ale nedohodly na koalici a lidé si hlasování zopakovali v červnu, kdy se začalo nahlas mluvit o možném vystoupení Řecka z eurozóny. |
To, že v Řecku bují nacionalismus, dokládá i výsledek červnových parlamentních voleb. Skoro sedm procent, a tudíž 18 křesel v třísethlavém parlamentu získala neonacistická strana Zlatý úsvit (Chrysi Avgi). Partaj, jejíž znak se nápadně podobá svastice a která otevřeně hlásí, že chce zaminovat řeckou hranici s Tureckem, volilo bezmála půl milionu lidí.
Imigrantů je čím dál víc
Právě tato hranice, přesněji děravý řecko-turecký přechod v Evrosu, je Achillovou patou řecké hraniční kontroly. Do země tudy proudí tisíce lidí, jen za loňský rok evropská agentura Frontex zaznamenala přes 55 tisíc nelegálních přechodů. A to na začátku roku 2011 tehdejší ministr pro ochranu občanů Christos Papoutsis řekl, že "řecká společnost dosáhla svých limitů, víc přistěhovalců nedokáže pojmout".
Předlužení Řekové sami bojují s hlubokou krizí, aby se vyhnuli krachu, museli si vypůjčit od Evropské unie. Ta však mnohamiliardové půjčky podmínila tvrdými úsporami, které provázejí škrty, zvyšování daní a propouštění. V jedenáctimilionovém Řecku je takřka 23 procent lidí bez práce, což se odráží i na bytí nelegálních imigrantů.
"Když jsem před lety přišel, měl jsem práci a dostal jsem povolení k pobytu. Jenže to mi propadlo a teď už nové nedostanu. Bez něj ale nemůžu legálně pracovat," vypráví Lahíri. Bangladéšan je v Řecku sám. Živí se hlavně pouličním prodejem různých cetek, třeba pestrobarevných papírových paraplat.
Senegalec Mo neprodává nic. Do země přijel před necelým rokem a na cestu vzpomínat nechce. Připlul na jedné z těch lodí, které známe z fotek. Taková ta obstarožní bárka, kterou kvůli ohromnému počtu pasažérů není skoro vidět. Loď, jež často zmizí na dně Středozemního moře. Mo, kterému může být dvacet stejně jako čtyřicet, v Aténách jen tak přežívá a žluté bělmo jeho očí napovídá, že na tom není dvakrát dobře.
"Nechci tady zůstat, chci do Francie," říká malátně. Je to celkem pochopitelné. V Senegalu se mluví francouzsky, Mo tam bude mít větší šance než v Řecku, kde nechápe jazyk, natož alfabetu, zdejší písmo podobné cyrilici.
Imigrantů, jako je Mo, je v Řecku nejvíc. Zchudlý stát s děravými hranicemi slouží hlavně jako tranzit do dalších zemí schengenského prostoru. Řadou evropských zemí je proto Řecko kritizováno a některé země, jako třeba Francie nebo Dánsko, čím dál častěji volají po znovuzavedení hraničních kontrol uvnitř Schengenu.
Chápu, že Řekové to mají těžké
"Špatné je, že nás často zbijí," pokračuje Lahíri a pohledem blýskne k autobusové zastávce. Jeden z jeho známých nedávno skončil v nemocnici. I když už je mu líp, radost nemá, řecká odysea pro něj skončila, bude vyhoštěn. "Chápu, že je to tady teď zlé. Sami Řekové nemají peníze a práci. Je to špatné, ale kam máme jít," pokrčí rameny Bangladéšan.
Většina Řeků s ním soucítí, obyvatelé země tisíců ostrovů jsou tradičně velmi otevření. "Nemohou za to, situace v jejich zemích je strašná," řekne Fani Kostidisová u školní brány. Na druhou stranu i studenti jsou leckdy v rozpacích. Imigranti na univerzitním pozemku, to neznamená jen to, že tam sedí a opírají se o zídku. Někteří z nich fetují a potácejí se pak po chodbách a chodí na záchody.
"Není to úplně příjemné," přiznává dvacetiletá Maristela, která minulý semestr strávila na výměnném pobytu ve Velké Británii. "Viděla jsem, že to ve škole může vypadat i jinak... nechci je vyhánět, ale tohle není dobré," špitne.
Příliv uprchlíků vzrostl podle agentury Frontex v roce 2011 ve srovnání s rokem předchozím o 35 procent. Přibývají především utečenci z Afghánistánu a Pákistánu. Mnozí Řekové tvrdí, že se bojí právě jich. Zavlekli sem násilí, zaznívá často. Podle některých k tomu ale vlastně byli "donuceni".
"Afghánci ani Pákistánci za to nemohou a Řecko ten problém nevyřeší. Ani by ho řešit nemělo, není to jeho vina," míní postarší podnikatel Jannis Stamos. "Řešit by to měli ti, kteří je vyhnali z jejich domovů, tedy Spojené státy a NATO," říká rozhodně.
