Případ Davida Ratha je nyní znovu jasnější, až na dvě nesrovnalosti. Ani jeden z poslanců mandátového a imunitního výboru totiž nepochybuje o tom, že by Rath měl být souzen. Hovorný Radek John dodal podrobnosti o odposleších: prý se bývalý hejtman při představě sedmi milionů doslova rochnil.
Rathova aféraVÝSLECH: Poslanec Vidím popsal výslech Ratha ZPOVÍDÁNÍ: Výbor seděl s Rathem dvě hodiny ADVOKÁTKA SAMKOVÁ: Rath mé služby nechce SPIRITKA: Místo, kde poslanci grilovali Ratha ŠEJNOST: Rathová mu dala padáka, svalovci pěstí ČISTKA: Skončí Rathova mluvčí Mascheková |
O důvěryhodnosti Radka Johna lze s úspěchem pochybovat. Tentokrát se však nemohl splést. A to nejen proto, že jeho strana je na odposlechy přeborník. (rozhovor s Radkem Johnem čtěte zde)
Policie odvedla podle všeho přesnou práci a nebude mít potíže přesvědčit ani Sněmovnu, aby s vydáním poslance souhlasila drtivou, či dokonce absolutní většinou. Rathova výmluva o údajné politické mstě a pasti, do níž padl, nemá ve světle důkazů s největší pravděpodobností žádnou šanci. Jaké jsou tedy nesrovnalosti?
Proč?
Podle poslanců, kteří ho v úterý vyslýchali, Rath řekl, že jeho kariéra, ba i život skončily, a působil dojmem zlomeného muže. Jana Kaslová z TOP 09 ho ne bez škodolibosti popsala jako člověka, který minulý týden jedl humrovou polévku a teď se musí pustit do dršťkové, která mu moc nejede.
To je pochopitelná proměna. S tím však nejde dohromady Rathova úporná snaha se hájit a lpění na verzi o politickém spiknutí. Čeho může u soudu dosáhnout, pokud jsou důkazy tak silné? Proč chce ještě mluvit ve Sněmovně? Koho chce získat na svou stranu? Sám ví, že s ním kolegové poslanci nebudou "držet basu" a z "basy" ho nedostanou. Chce snad naposled, jako v antické tragédii, navštívit řečniště, které tolik miloval? Rozloučit se s místem, kde dštil oheň a síru? Možné to je, Rath je teatrální dost.
Nebo si chce skutečně připravit půdu pro obhajobu? Výmluva, že nevěděl o penězích v krabici od vína, totiž může obstát jen tehdy, když nebude potvrzena svědectvím i odposlechy. A tady možná bývalý hejtman cítí spolu se svými právníky šanci. Kdyby se mu podařilo dosáhnout toho, aby soud odmítl nahrávky jako důkazní materiál, jeho pozice by se výrazně zlepšila, i když by vyhráno neměl. Kdyby přesvědčil soud, že odposlechy byly pořízeny na politickou objednávku a celý případ byl vědomou manipulací, která ho vehnala do pokušení, jemuž mohl jen těžko odolat, nezbavil by se sice obvinění, že vzal peníze, ale nejspíš by měl mnohem lepší vyhlídky na mírnější trest, či snad dokonce úplné osvobození.
Z tohoto hlediska by to tedy bylo logické. Rath nikdy netíhl ke zkroušenosti. Přiznání a spolupráce s policií by mu nepochybně také velmi ulehčily, on však raději hraje hop, nebo trop.
Druhou nesrovnalostí je stále naivita, s jakou peníze převzal a odnesl. I ta by mu skoro hrála do karet: "Slavný soude," mohl by říci, "bude takhle přebírat úplatek člověk mé inteligence a zkušenosti?" Proč neprohnal peníze přes Panenské ostrovy či jako neslavně proslulý Gross od jednoho člověka akcie lacino nenakoupil a pak mu je zase draho neprodal? Odborníci se většinou domnívají, že exhejtman propadl v souladu se svou povahou naprosté bohorovnosti a domníval se, že je zcela nepolapitelný.
To ovšem znovu příliš nehraje s jeho inteligencí a politickou protřelostí. Leda že by takové operace byly v politice zcela běžné a nikdo se nad nimi nepozastavoval, podobně jako se dříve lékaři nepozastavovali nad obálkami od pacientů. Přišlo jim, že je to vlastně součást jejich podhodnocené mzdy. Neudávali se navzájem, pacienti mlčeli, dokonce jim obálky vnucovali. Co když je to v případě politiků, tedy aspoň některých, stejně běžné? Co když není krabice od vína ojedinělá, co když jsou jich desítky a stovky? A o kolika ví Rath? A kolik jich sleduje policie?
Velký skok pro zemi
Zatčení a obvinění doktora Ratha je malým policejním krokem v boji proti politické korupci, která je spíše normou než výjimkou, jak potvrzují sami politici i policisté. Těžší než o věci vědět je však mít vůli ji odhalovat, nebo dokonce dokázat.
Sedm milionů za předraženou opravu zámku je nejspíš směšná částka ve srovnání s provizemi, na které si mohli politici přijít například při zbrojních obchodech nebo privatizaci velkých firem. Je směšná proti částkám, o které si údajně říkal za zprostředkování zakázek jeden Paroubkův a jeden Topolánkův poradce.
Po Rathově zatčení a pravděpodobném odsouzení však už nikdy nebude nic jako dřív. Jestliže se policie už dostala do středních pater, proč by se nemohla odvážit i do nejvyšších? Podle lidového mínění se v těchto patrech pohybují "nedotknutelní". Politici, kteří dostávají od superkmotrů "důchodové fondy" a multimiliardáři, na jejichž dvorech tito politici polonazí panáčkují.
I na těchto dvorech od nynějška zavládne ne snad panika, ale přinejmenším ostražitost. Zákon už se blíží i tam.
