Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) se odvolává na informace z východoněmeckého úřadu pro zahraniční obchod. Podle nich jednala v září 1987 východoněmecká delegace s kubánským ministerstvem vnitra o možnostech společného podnikání.
Dohodla se na spolupráci s kubánskou společností Emiat, která vyráběla vybavení pro rekreační objekty pro kubánské vedení a měla provozovny přímo v areálu kubánských věznic.
Měsíc po cestě na Kubu pak byla ve východním Německu údajně podepsána smlouva s berlínským zastoupením IKEA. Firma si prý nechala na Kubě vyrobit
3 000 až 4 000 sedacích souprav, 10 tisíc dětských stolů a 35 tisíc jídelních stolů.
První dodávka sedacích souprav se prý uskutečnila na začátku léta 1988, zhatila ji však špatná kvalita dodaných výrobků. Teprve po východoněmecké intervenci začal kubánský výrobce dodávat zboží ve kvalitě, která odpovídala požadavkům švédské firmy.
Podle FAZ nábytek možná putoval z Havany přímo do Švédska. Vedení nábytkářského gigantu uvedlo, že o výrobě nábytku na ostrově ovládaném komunistickým režimem Fidela Castra nemá žádné informace.
Klippan z NDR
Už v minulosti se v médiích objevily informace o tom, že IKEA v 70. a 80. letech využívala pro výrobu nábytku politické vězně ve východním Německu. Firma si během 70. let vybudovala v NDR silnou základnu a nábytek vyráběla na celkem 65 místech.
Dokument německé televize WDR před rokem odhalil, že IKEA si vytvořila velmi dobré vztahy s tehdejšími komunistickými úřady. Jedna z továren, kde se vyráběla například populární pohovka série Klippan, se nacházela přímo vedle vězení ve Waldheimu.
Tehdejší šéf věznice WDR řekl, že součástí výroby nábytku byla i práce vězňů. Firma takové obvinění vždy odmítala. Minulý týden ale s novými důkazy přišla švédská televize SVT a firma slíbila, že všechna tvrzení a příslušné dokumenty prověří.
