Sedmatřicetiletá žena sledovala dění druhého dne bez viditelného pohnutí, většinu času jako by vůbec vypovídající nevnímala. Studovala stránky spisu, nepoložila jedinou doplňující otázku. Od začátku tvrdí, že si na nic nepamatuje, a to z velké části svého života. Nevzpomíná si, že by měla děti (více čtěte zde).
O jejím vztahu se synem vypovídali rodiče Jaroslava Š., s nímž obžalovaná v době činu žila a opravovovali dům v Širokém Dole. Nějaký čas ale museli bydlet právě u rodičů v Bystrém u Poličky.
"Byli jako dvě hrdličky, pořád se objímali. Ale vlastně jsme se moc neznali, každý jsme bydleli v jiné části domu," uvedla matka Alena Š. Spolu s manželem podotkla, že se jim syn moc nesvěřoval; ani s problémy, ani s tím, že čeká dítě nebo kupuje dům. Zásadní spory se "snachou" ale prý neměli.
"Zakazovali jsme jí jen kojení ve chlévě"
Vlastně až do doby, kdy se jí loni v červenci narodilo čtvrté dítě, Romanka. "Zakazovali jsme jí chodit kojit do chléva, protože tam je to samý bacil," vzpomínal Jiří Š. A jeho manželka dodala, že Romanu Z. nutila k úklidu části domu, kam měli přijet Jaroslavovi synové z prvního manželství.
Právě jeho bývalá manželka Kateřina Š. před soudem prohlásila, že byla pod velkým tlakem ze strany tchána a tchyně. Tchyně prý jejich rodinu nevnímala jako samostatnou jednotku, ale jako své čtyři děti, kterým má řídit život.
Co se stalo?Z toho, co se stalo loni 2. září, je zatím zřejmé, že si partneři brzy ráno po mužově odchodu do práce vyměnili řadu SMS. Romana Z. si stěžovala na trable svého života, Jaroslav Š. naznačil, že půjde na sociálku zjistit svá práva k dětem. Žena se dlouhodobě bála, že o ně přijde. |
Krátce před činem Kateřině Š. volala z utajeného čísla žena, která říkala, že se jí chce moc omluvit. Že obdivuje, jak dlouho ve zmíněné domácnosti vydržela. Svědkyně je přesvědčená, že jí volala právě obžalovaná.
"Nic nestíhám, všechno se mi sype"
Více svědků si všimlo, že po porodu čtvrtého dítěte byla obžalovaná nervóznější, stěžovala si, že nic nestíhá, všechno se jí sype, druhovi dělala žárlivé scény. Neustále se také bála, že přijde o děti.
Nezvládala domácnost, kterou měla do té doby jako ze škatulky.
"Starala se, i když neměla peníze. S tím málem nakládala hospodárně," líčil Jiří Kašpar, jenž se s Romanou Z. seznámil ještě v Mostě, když obžalovaná odešla po delším soužití od předchozího přítele. Chtěl jí finančně pomoci.
"Když se pak odstěhovala k Poličce, odmlčela se. Pak se ozvala, jestli bych jí nemohl vzít do Prahy, že nezvládá domácnost a že se na ni zlobí," podpořil verzi o těžkostech v soužití s druhovou rodinou svědek.
První dítě se narodilo ve Francii, matka tam byla ve vězení
Kdo se naopak z výpovědi před soudem omluvil, byli rodiče Romany Z. Oba s odvoláním na těžké trauma a špatný psychický stav, ve kterém po čtyřnásobné vraždě jsou.
Z citací jejich výpovědí na policii vyplynulo, že kromě dcery mají ještě o rok staršího syna. O něm Romana Z. v pubertě prohlásila, že se ji pokusil sexuálně zneužít, ale přes policii to neřešili.
Když se rozvedli, s otcem se dcera stýkala jen sporadicky, střídala se období většího zájmu a úplného nezájmu o kontakt. Podle matky se zhruba v devatenácti letech dostala do party lidí, kteří na ni měli negativní vliv. V roce 2003 pak najednou psala z Francie, že je ve vězení kvůli podezření z pašování drog. Tam se jí také narodil nejstarší syn, jenž v rodném listě neměl jméno otce.
Matka se pak za dceru zaručila, aby se mohla vrátit do Česka. Ona si poté našla přítele z Litoměřic, u kterého žila několik let před stěhováním do Poličky. Měli spolu prostřední dvě ze zavražděných dětí. V soužití s tímto mužem čelila domácímu násilí, za které byl odsouzen.
