Třicet dvě hodiny trvalo, než přišla strohá zpráva o smrti muže, který sám sebe považoval za džihádistu. Podle ministra vnitra Clauda Guéanta "skočil z okna se zbraní v ruce, nepřestávaje střílet". Hrůzu a děs, které vyvolala v posledních dnech a hodinách úkladná smrt tří vojáků, tří židovských dětí a jejich učitele, za niž byl zodpovědný, posilovalo všudypřítomnou úzkost v celé Francii.
Jsme schopni odhalit skutečnou motivaci sériového vraha? Co tato aféra nakonec znamená pro politickou kampaň pouhý měsíc před prvním kolem prezidentských voleb?
Dědictví kolonialismu
Když v roce 1902 publikoval John Atkinson Hobson své slavné dílo Imperialismus, nikdo ještě netušil, že jeho hlavním propagátorem se stane jistý Vladimír Iljič Lenin. Využití konceptu imperialismu, jak ho kdysi J. A. Hobson formuloval, je dosud platné. Jde o využití zdrojů k dobytí a přivlastnění si jejich bohatství.
Toto dědictví zůstává i nadále v kolektivní paměti Západu. A samozřejmě v zemích, které byly cílem tohoto snažení: dosud sklízí hořké plody. V ohlasech z muslimských zemí často čteme, že každá vojenská intervence je opakováním křížových výprav či imperiálního neokolonialismu. Nelze popřít, že kolonialismus zanechal nesmazatelné stopy v myslích lidí, kteří se cítili zneužíváni a ponižováni.
A cítí se tak dosud. Jako reakci na tento rozdělený svět, v němž menšina využívá bohatství většiny, už nelze použít lék národně osvobozovací, jak o to usiloval v 60. letech Sovětský svaz, jenž toto úsilí povýšil na vznik imperialismu komunistického. Východiskem ze slepé uličky konce bipolárního světa se nakonec staly různé radikalizující náboženské proudy, z nichž se živí většina nynějších teroristů.
Smrt Usámy bin Ládina či kohokoliv z jeho následníků už sotva zastaví proces, z něhož Západ vychází stále více oslaben.
Současná krize v řešení imigrace je toho dokladem. Komunity si s sebou přinášejí náboženské zvyklosti, které jsou často v rozporu s návyky západní civilizace. Neschopnost integrace vyvolává velmi emotivní a nepřátelské nálady ve společnosti.
Politický suterén strachu
Zesvětštění práva a institucí, jak o něm mluví francouzská ústava, naráží na podhoubí vzájemných náboženských předsudků, jež se projevují zákazy: nošení šátků, mnohoženství nebo veřejných modliteb.
Atmosféra na francouzské politické scéně potemněla. Prezident Nicolas Sarkozy se snažil zachovat dekorum - a rychle po zásahu vyjmenoval několik opatření k boji s propagací extremismu.
Příčiny šíření extrémní ideologie mají sociální, politický a ekonomický rozměr. To je vstřícnější postoj než tvrzení ministra vnitra Guéanta, že si nejsou všechny civilizace rovné. Spojování terorismu s imigrací, pohrdání bývalými harki (bojovníky ve 2. světové válce za Francii), popírání mučení ve válce s Alžírskem, to všechno jsou citlivá témata. A často tabu.
Pokud chce Guéant zasévat vítr, sklízí bouři celá Francie. Nejen kvůli Mohammedu Merahovi (vzpomeňme v 90. letech na jiného "svatého bojovníka" - Khaleda Kelkala). Mohou být i další, kteří mohou být osloveni nejen frustrací ze sociální skutečnosti Francie, ale právě tímto ostrakizujícím způsobem.
A budou opět jednat.
Zpráva z velmi delikátní policejní operace RAID v Toulouse ostatně ukáže, zda Guéantovo ministerstvo vyhodnotilo profesionálně informace. Bude nyní také záležet na kultuře celé politické scény, aby politický suterén strachu neexplodoval před prvním kolem ještě jednou. Byť třeba jen symbolicky…
