Bývalý personalista a psycholog Dobeš v čele ministerstva ukázal, že si zjevně neumí vybrat své nejbližší spolupracovníky. Jeho bilance za rok a tři čtvrtě v úřadě se dá shrnout i takto: vystřídalo se šest ředitelů sekce evropských fondů, pět ředitelů kabinetu ministra, tři náměstci pro vysoké školy a několik mluvčích.
Když k tomu připočteme Dobešův výpad vůči rektorovi pražské univerzity a tisíce protestujících studentů v ulicích, ukazuje se jeden z velkých problémů končícího ministra Dobeše: neschopnost naslouchat kritice a přijmout odlišný názor.
"Nemohl jsem akceptovat drakonické zavázání rozpočtu školství," vysvětluje své rozhodnutí opustit vládu (více zde). Přál by si, aby ho učitelé viděli jako hrdinu, který za ně stál na barikádě a radši končí, než aby jim snížil platy.
Ale nejspíš tím jen předešel pro něj potupnému odvolání, protože nedokázal vyřešit problémy s čerpáním peněz z Evropské unie. Nesmyslně nastavený systém velkého množství evropských programů vymyslely už předchozí vlády a konkrétně s programy v resortu školství měli velké problémy už Dobešovi předchůdci. Ani odcházející ministr z Věcí veřejných je vyřešit nedokázal. Naopak ještě víc vynikly. Některé projekty mu Evropská unie házela na hlavu.
Z vlády nakonec odejde k 31. březnu, což je termín, který si už před časem sám určil jako ten, dokdy problémy s eurofondy vyřeší. I jeho vlastní strana už začátkem února řekla, že když se to Dobešovi nepovede, mohl by být vyměněn. (více zde)
Jestli se končícímu ministrovi dá přiznat něco jako plus, pak to, že spolu se svou stranou do programu vlády prosadil, aby dostali učitelé přidáno, a to významně i ti začínající. Vláda má mít odvahu dát přes svůj škrtací apetit najevo, že vzdělání je pro ni skutečnou prioritou, a neškrtat plošně. Nařídit plošný škrt totiž dokáže i průměrný úředník. Dobeš také po mnoha letech otálení spustil státní maturity. To, že byly podle kontroly NKÚ dražší, než mohly být, je věc druhá.
Ale kiksy na straně končícího ministra převažují. Většina veřejnosti ho opravdu, ale opravdu nepovažuje za nejlepšího ministra školství po roce 1989, jak Dobeše tituloval prezident Václav Klaus. Vlastně je tak trochu překvapení, že se Dobeš z vlády poroučí už teď, když je na Hradě stále jeho velký politický ochránce.
