Osmačtyřicetiletý Martin Červenka letos končí třicátý rok ve službě. Patnáct let strávil v armádě, stejně dlouho pracuje jako hasič. Dnes šéfuje územnímu odboru v Hodoníně a k tomu ještě vede desetičlenný tým hasičských střelmistrů.
"U armády jsem začal jako pyrotechnik a studoval jsem trhaviny. Bavilo mě to. Někdy před dvaceti lety jsem si udělal kurz civilního střelmistra," vzpomíná Červenka na to, jak se k nebezpečné práci dostal.
Skupinu specialistů vede od jejího vzniku před necelými dvěma lety. První "ostrý" odstřel u hasičů si ale vyzkoušel už v roce 2007 při požáru skladu briket v Újezdu u Brna.
Martin ČervenkaŽije s rodinou ve Šitbořicích na Břeclavsku, letos v červnu oslaví 49. narozeniny. Začínal jako voják z povolání, k práci s trhavinou se dostal již v armádě. Věnuje se také záchranářské kynologii. Jako člen USAR týmu (Urban Search And Rescue) pomáhal v zemětřesením zasaženém Turecku, Alžírsku a Íránu. Při povodních v roce 1997 zase působil jako letecký záchranář. K Hasičskému záchrannému sboru ČR se dostal po patnáctiletém působení v armádě. Začal jako hasič, postupně se vypracoval přes velitele družstva a velitele lezeckých skupin až na krajské ředitelství. Odtud se před dvěma lety dostal do Hodonína, kde nyní zastává místo ředitele. Zároveň šéfuje i skupině trhacích prací. |
"Dříve to dělali civilní střelmistři, ti ale nemohli být pořád k dispozici. Půlka z nás jsou navíc lezci nebo letečtí záchranáři, kteří zvládají práci s lanem. Dokážeme dělat i výsadky z vrtulníků, to většina z těch civilních neumí," osvětluje důvody vzniku skupiny střelmistr.
Dnes za sebou má bezpočet výjezdů po celé republice. Kromě skladu v Újezdu zasahoval s kolegy při srpnových povodních v roce 2010 v Libereckém kraji, v Kvasicích na Kroměřížsku zase odstřeloval hráz rybníka, který hrozil zatopením obce. Letos v únoru pak pomáhal hned na třech místech uvolnit ledem ucpaná koryta řek.
"Je to spíš o citu a přemýšlení než o složitých výpočtech"
Podle Martina Červenky se nejvíce odstřelují ledy a všechno, co se týká povodní. Jeho skupina ale zvládne vystřílet i pás lesa, aby se zabránilo šíření požáru, nebo za pomoci nálože preventivně spustit lavinu.
"Máme také vypracovanou metodu mikronáloží, která se využívá hodně například v krasových oblastech, když člověk zapadne někde v jeskyni. Dokážeme skálu kolem těla jemně navrtat a odstřelit ji, aniž bychom mu ublížili," dodává.
Více než složité výpočty přitom podle něj správný střelmistr potřebuje cit a umět přemýšlet. "U krizových věcí nás tlačí čas, je potřeba to udělat rychle a na velké výpočty není místo," říká Červenka s tím, že s dvaceti lety zkušeností už střelmistr dokáže spoustu věcí odhadnout.
Nějakou modřinu či odřeninu neřeší, víc ho trápí "čumilové"
O riziku svého povolání ví Červenka moc dobře. "Všechny trhaviny jsou nebezpečné," připouští. Zároveň ale dodává, že při správné manipulaci s nimi hasičům hrozí daleko větší riziko úrazu například od napůl zřícených budov, které odstřelují. "Nějakou modřinku či odřeninku neřešíme," dodává.
Jak sám říká, za dobu, co pracuje s trhavinami, si ostatně ani na žádné vážnější zranění nevzpomíná. Naopak při povodních v roce 1997 na severu Moravy, kde zasahoval jako letecký záchranář, měl zlomenou ruku a několik žeber. Tehdy visel pod vrtulníkem na laně a poryv větru jím smýkl proti stavení.
Víc než o sebe a své kolegy se tak často musí bát spíše o zdraví přihlížejících lidí. "Největší problémy nám dělají čumilové. Například v Semilech, kde jsme odstřelovali led, jsme vyklízeli okolí až za silnici. Jen o třicet metrů níž pak stála žena s malými dětmi, která se chtěla na odstřel podívat," popisuje.
Lidé jsou podle něj navíc popletení sledováním akčních filmů. "Každý výbuch je v nich exploze se spoustou ohně. Žádný oheň tam ale ve skutečnosti při odstřelu není a je jedno, jestli se střílí beton, nebo led," vysvětluje Červenka.
