Škultéty a jeho přítelkyně Hana Sládková měli na varšavském letišti jen přesednout na další let a pokračovat do Prahy. Místo poklidné cesty ale zažili na palubě stroje polských aerolinek LOT horké chvilky.
Boeingu 767 nešel kvůli výpadku proudu vysunout podvozek a piloti se museli odhodlat k nouzovému přistání. Hodinu kroužili nad Varšavou, aby spotřebovali přebytečné palivo a pak stroj posadili břichem na pěnou pokrytou ranvej.
Nikomu z 230 cestujících se nic nestalo, českému páru se ale dramatické okamžiky zřejmě nikdy z paměti nevymažou. "Když jsme v kabině ucítili kouř z hořící turbíny, vypukla panika," vylíčil napínavé okamžiky třicetiletý filmař a zpěvák kapely Dreadrot.
Kdy jste si poprvé všimli, že s letadlem není něco v pořádku?
Nemohli jsme kontrolovat čas, protože na palubě nebyly monitory s informacemi o letu. Bylo mi ale divné, že tak dlouho kroužíme v poměrně malé výšce nad zemí. Nebyl jsem nervózní, ale spíš otrávený, protože jsme za sebou měli dlouhý let.
Fotogalerie |
Pak ohlásili, že se z technických důvodů máme připravit na nouzové přistání. Seděli jsme v patnácté řadě a naše letuška byla úplně hrozná. Začala pobíhat a křičela na pasažéry i své kolegyně. To bylo opravdu nepříjemné.
Jak cestující reagovali na toto oznámení?
Lidé ani moc nereagovali, protože všichni byli po dlouhém letu unavení. Až později jim začalo docházet, že je to vážná situace. Já jsem se samozřejmě podělal strachy, ale snažil jsem se nedávat to najevo. Na letuškách bylo vidět, že se strašně bojí. Když se jich někteří lidé ptali, co se děje, odpovídaly, že nejde vysunout podvozek nebo že je problém s navigací. Na veškeré dotazy reagovaly zásadně v polštině. Řekly nám, že si máme sednout, utáhnout si pásy a při přistání zaujmout krizovou pozici, tedy zapřít se rukama o sedadlo před sebou. Měli jsme si také sundat boty, spousta lidí to ale neudělala.
Jak probíhalo přistání?
Od chvíle, kdy oznámili nouzový manévr, jsme čekali ještě nejméně půl hodiny. Bylo to docela vyčerpávající. Pak ohlásili, že za pět minut přistaneme na varšavském letišti, což jsme do té doby nevěděli. Já jsem si myslel, že přistaneme někde na poli. Na palubě vládlo naprosté ticho, nikdo nekřičel. Většina pasažérů byli Poláci a myslím si, že se všichni modlili. Samotné přistání probíhalo neuvěřitelně hladce, hladší jsem asi nikdy nezažil. Když jsme dosedli na zem a letadlo ještě klouzalo po ranveji, propukl obrovský potlesk.
Co se dělo po přistání?
Před přistáním jsme dostali důrazný pokyn, abychom zůstali na svých místech a čekali na povel "evakuace", který ale nikdy nepřišel. Lidé se začali rovnou zvedat. Když jsem se podíval z okénka, viděl jsem, že z trysky, nad kterou jsme seděli, začíná vycházet kouř. Stále sílil a cítili jsme ho i v kabině.
1. listopadu 2011 |
V tu chvíli vypukla panika. Všichni jsme se odpoutali a běželi k nouzovým východům. Lidé hulákali, ať jsme v klidu, že se všichni dostaneme ven, jiní volali, že hoří. U klouzačky z letadla stál stevard a volal na lidi: "Jump, jump!". Spousta lidí si i přes zákaz vzala s sebou kufry a házeli je na cestující, kteří už byli pod klouzačkou.
Cestující boeingu měli štěstí,přistání bez podvozku končí i tragicky |
Co jste cítili, když jste se dostali ven?
Člověk samozřejmě pocítí obrovskou úlevu, že je z toho letadla venku. Když jsme se dostali ven, vyběhli jsme na trávník a otočili jsme se. Viděli jsme spoustu sanitek a hasiče, kteří kropili hořící turbínu. Všechno bylo pod kontrolou. Lidé si to hned začali fotit. Pak nad námi přelétly dvě stíhačky F-16, které letadlo doprovázely. Nastoupili jsme do autobusů a uviděli jsme stevardy a letušky. Místo toho, aby se starali o pasažéry a kontrolovali, jestli jsou všichni v pořádku, tak se na sebe věšeli, objímali se a brečeli. Podle mě to na rozdíl od pilotů psychicky vůbec nezvládli.
Jak se o vás postarali na letišti?
Nastalo organizační peklo. Odvezli nás do nějakého baráku, kde nás nahnali do prezidentského salonku. Byla tam ochranka z letiště, celníci, policisté i zdravotníci. Nikdo ale nic nevěděl, nikdo nám nebyl schopen říct, co se bude dít. Nebylo jasné, kdo tomu velí. Budovu hlídala policie a nesměli jsme nikam chodit. Po dvou hodinách přišli policisté a všechny si zapsali. Nejhorší bylo, že všechno probíhalo v polštině, což byl třeba pro Američany zásadní problém, a člověk neustále musel žádat o překlad. Jídla a pití ale bylo dost, dostali jsme i deky, hygienické potřeby a triko na převlečení. Když jsme dostali tenhle tzv. balíček "na přespání", došlo nám, že plánovaným navazujícím letem do Prahy asi nepoletíme. Teprve pak nám řekli, že letiště je zavřené.
Jak dlouho jste čekali na spojení do Prahy?
V průběhu noci vyšlo najevo, že letiště se jen tak nezprovozní. Dostali jsme voucher na hotel a taxíka a letenku nám přebookovali na následující den večer. Na hotelu jsme ale zjistili, že letadla nepoletí ani nazítří. Většina lidí si chtěla letenky přebookovat na letišti, kde ale panoval hrozný zmatek. Byla tam obrovská fronta několika set lidí, která nevedla nikam. Nakonec se ukázalo snazší zařídit si nové letenky přes pražskou kancelář LOT.
