Cizí ruka na mém těle
Připadá vám situace, kdy se vás snaží uškrtit vlastní ruka a vy ji nemůžete ovládnout, jako z hrůzného psychedelického filmu? Pokud byste trpěli syndromem cizí ruky (Alien Hand Syndrome), mohlo by se vám to klidně přihodit. Při tomto neurologickém onemocnění jedná jedna z rukou naprosto nezávisle na vaší vůli.
Za poruchu může poškození určité části mozku (například v důsledku úrazu hlavy, výdutě tepny, mozkového nádoru nebo mozkové mrtvice) a trpí jí stovky lidí na světě. Zjednodušeně řečeno si jejich ruce dělají, co chtějí. Zatímco si nemocný jednou rukou natahuje kalhoty, druhá ruka mu je současně stahuje dolů a tak dále. V některých případech je chování ruky vůči jejímu majiteli značně agresivní, štípe ho, škrábe, bije a dokonce je zaznamenán i případ, kdy se ho snažila uškrtit.
Člověk, který je syndromem postižený, obvykle nevnímá "problematickou" ruku jako součást svého těla, ale jako cizí objekt. Léčba syndromu cizí ruky zatím není známa.
Mluvím anglicky, ale nevím, kde jsem se to naučil
Na celém světě jím trpí jen necelá stovka lidí a na komplikace, které s sebou nese, poukazuje již jeho název – syndrom cizího přízvuku (Foreign Accent Syndrome). Postižení začnou mluvit s cizím přízvukem obvykle poté, co se proberou z kómatu nebo anestezie. Syndrom se objevuje též po úrazu nebo operaci hlavy. Popsán byl však i případ, kdy syndromem začala jistá Angličanka trpět po záchvatu těžké migrény.
Nejznámější a vůbec první diagnostikovaný případem je z roku 1941, kdy si syndrom vybral za oběť mladou Norku zasaženou šrapnelem do hlavy. Dívka upadla do bezvědomí, a když se z něj probrala, začala mluvit se silným německým akcentem. Přišla kvůli tomu o všechny přátele, protože se její okolí domnívalo, že je německou špiónkou.
Američanka Cindy Lou Rombergová přežila těžkou havárii, musí ale žít se syndromem cizího přízvuku. V jejím případě se střídá německý akcent s ruským a francouzským, příležitostně se jí ale "zmocní" i švédský a jidiš.
Méně časté jsou případy, kdy začnou lidé po úrazu hlavy či operačním zákroku perfektně ovládat cizí jazyk, jehož znalost byla předtím na průměrné nebo žádné úrovni. V roce 2009 popsala agentura BBC případ Chrise Gregoryho, který značně překvapil své okolí, když po operaci mozku začal mluvit jako rodilý Ir, byť v Irsku nikdy v životě nebyl.
Syndrom cizího jazyka může být pouze dočasnou záležitostí trvající několik hodin, ale stejně tak může být i doživotním stavem. Ani s touto poruchou si věda neumí poradit.
Krása, až oči přecházejí
Představte si, že se jdete pokochat uměleckými díly do galerie, najednou se vám však začne točit hlava, máte halucinace, bolí vás žaludek, zrychlí se vám tep a dostanete závratě. Právě tak se projevuje Stendhalův syndrom, který popsala v osmdesátých letech psychiatrička Graziella Magheriniová.
Toto psychosomatické onemocnění se objevuje, když se člověk ocitne obklopený větším počtem nádherných uměleckých děl. Typicky se vyskytuje u návštěvníků florentských galerií a obvykle jím trpí lidé mezi pětadvaceti a čtyřiceti lety, kteří nejsou zvyklí příliš cestovat a jen málokdy opouštějí svůj domov.
Odborníci předpokládají, že jde o důsledek stresu způsobeného cestováním a jakéhosi šoku z přesycení smyslů přemírou uměleckých podnětů. Zvláště rizikový je údajně Michelangelův David, Zrození Venuše od Boticelliho nebo Bacchus od Caravaggia. Imunní mají vůči Stendhalovu syndromu být Italové a Japonci.
Prokletí předčasného zestárnutí
Její název zní progerie a trpí jí přibližně padesát lidí na světě. Kvůli genetické poruše předčasně, ještě v dětském věku, zestárnou, získají stařecký vzhled i choroby typické pro staré lidi, jako je například osteoporóza, osteoartritida, nádorová onemocnění a podobně.
"Je tou nejbáječnější holčičkou na světě a je plná života. A každý okamžik je vzácný," říká o Ashanti její mamka Phoebe.
Nemocní ztrácejí vlasy, obočí, mají obvykle tenké končetiny s vystouplými klouby, na obličeji se objevují vrásky, trpí poruchami růstu a mají vystouplé oči. Děti postižené progerií se dožívají obvykle jen velmi nízkého věku a umírají průměrně ve třinácti letech (většinou na selhání srdce nebo mrtvici).
Ani tato choroba není léčitelná. V České republice žádné dítě postižené progerií nežije, v posledních patnácti letech však byla nemoc diagnostikována v Polsku, Německu i Rakousku.
Sloní noha
Začne to nenápadně. Vypravíte se na exotickou dovolenou do Afriky, Jižní Ameriky nebo do Asie a štípne vás tam komár. Budete mít přitom tu smůlu, že bude nakažený vlasovcem mízním a jeho kousnutím se larvičky (tzv. mikrofilárie) dostanou do vašeho krevního oběhu. Aby mohly v klidu dospět, přesídlí do mízního systému a tady se začnou množit.
Živé larvičky budou vyplavovány do krevního oběhu, kde je v ideálním případě opět nasaje nějaký komár a nakazí s nimi někoho jiného. Nicméně ani ve vašem těle nebudou vlasovci zahálet. Nakaženi filariózou můžete žít léta bez dramatických příznaků, až ale začnou dospělí vlasovci postupně ucpávat vaše mízní uzliny, je vaší další zastávkou elefantiáza.
Abnormálně se vám zvětší některá část těla (nejznámější jsou případy patologicky zvětšených nohou). Nejprve se objeví otok, poté začne kůže tloustnout a tvrdnout, až visí v záhybech a převisech dolů. Je samozřejmé, že hybnost takové končetiny (elefantiáza také často postihuje šourek nebo prsa) se stává minulostí. Filariózou je v současné době nakaženo přibližně sto dva milionů lidí na světě.
