Ambicióznímu vojákovi Manuelovi Noriegovi se dařilo od samého startu jeho kariéry. Vyučil se práci tajné služby v School of Americas, americké instituci často kritizované za podíl na porušování lidských práv v Latinské Americe, a koncem padesátých let začal pracovat pro CIA. Na účtu mu pravidelně přistávaly dolary a doma v Panamě s jistotou stoupal po kariérním vojenském žebříčku.
V roce 1968 nosil na ramenou ještě frčky poručíka, o rok později byl už ale podplukovníkem a šéfem vojenské výzvědné služby. A se stále vyššími posty se samozřejmě upevňovaly i jeho vztahy se CIA. Navíc si ho oblíbil Omar Torrijos, který v letech 1968 až 1981 Panamu neomezeně ovládal.
Když jeho ochránce zahynul 31. července 1981 v troskách letadla, využil Noriega svou šanci beze zbytku a stal se nejmocnějším mužem v zemi. Ostatně, ozývaly se i hlasy, podle nichž se letadlo poroučelo k zemi kvůli bombě a Noriega byl tím, kdo ji do letounu nechal umístit. V každém případě bylo zřejmé, že s nekompromisním vojákem v čele to Panama nebude mít snadné. Zvlášť když se v roce 1983 Noriega jmenoval generálem, čímž se stal vrchním velitelem panamské armády a neomezeným vládcem země.
A rozehrál ďábelskou hru do mnoha stran.
Narkobyznys, nad nímž CIA přivírala obě oči
Spolu s Američany jde po krku levicovým silám v oblasti, spolupracuje se CIA, škrtí Panamu diktátorskou rukou a začíná se orientovat v místním drogovém byznysu. Brzy v něm nachází partnera, spolupracuje se samotným Medelínským drogovým kartelem narkobarona Pabla Escobara a peníze pere v Bank of Credit and Commerce International – v jedné z nejbizarnějších institucí, které dějiny bankovnictví znají, skrze niž posílala CIA peníze afghánským mudžahedínům a mezi jejíž klienty patřili kromě Noriegy i jiní diktátoři jako Saddám Husajn.
Noriega vybudoval první narko-kleptokracii na západní polokouli, konstatoval v prosinci 1988 samotný americký Kongres. Spojeným státům to ale nevadilo, politika přece bývá špinavá.
Američtí přátelé se nepozastavili ani nad tím, když nechal v říjnu 1984 Noriega "přepočítat" hlasy při prezidentských volbách, aby se po revizi opravdu ukázalo, že napoprvé došlo k chybě, a do úřadu se dostal kandidát nakloněný Noriegovi. Prezidentská funkce však byla tak jako tak ryze formální, faktickým vládcem Panamy byl generál s obchodnickým talentem. A s mocnými přáteli, kteří dokázali zavřít obě oči.
Snad víte, co se dělá se vzteklým psem
Lékař a sandinistický aktivista Hugo Spadafora však slepý být nechtěl a v zahraničí říkal nahlas to, co si lidé v Panamě jen mysleli. Jakmile v září 1985 vstoupil na panamskou půdu, byl Noriegovými muži okamžitě zajat a zmizel v katakombách represivních sil.
Po vraždě aktivisty Spadafory prohlásil v opozičním deníku někdejší vlivný Noriegův stoupenec, že v ní má prsty právě Noriega. Podobně jako v mnoha jiných vraždách a zmizeních.
Jeho tělo se známkami nepředstavitelně krutého mučení bylo nalezeno o několik dní později. Podle knihy Temná aliance nositele Pulitzerovy ceny Garyho Webba mu mučitelé nařezali stehenní svaly, takže nemohl ohýbat nohy. Do konečníku mu zasunuli neznámý objekt, který mu roztrhal střeva, měl neskutečně oteklá varlata a zpřelámaná žebra. Hlavu mu zaživa odřezali řeznickým nožem.
Noriega byl v době zavraždění kritika svého režimu v Paříži, podle knihy V době tyranů: Panama 1968–1990 Guillerma Sáncheze se však dochoval záznam konverzace mezi diktátorem a jedním z jeho velitelů. "Máme vzteklého psa," hlásil mu podřízený. "A co se dělá se vzteklým psem?" návodně opáčil Noriega.
Panamský prezident Nicolás Barletta, který byl zrovna na návštěvě v USA, sice americkému tisku slíbil důkladné prošetření, to bylo také ale poslední gesto, jehož se v prezidentské funkci dopustil. Po návratu do Panamy byl povolán na kobereček ke skutečnému vládci země, aby následně poslušně ohlásil rezignaci.
Tím ale Noriega spáchal přešlap, Američané si totiž panamského prezidenta považovali, brali jej za svého muže v Panamě a jeho vyhození vedlo k značnému ochlazení americké podpory.
Konec jednoho partnerství
Poslední kapitola diktátorova příběhu se začala psát po anulovaných volbách v roce 1989. Někdejší americký prezident a pozorovatel panamských voleb Jimmy Carter označil volby za ukradené, Noriega naopak obvinil Spojené státy z toho, že se do nich vměšovaly.
Manuel Noriega v dobré náladě. Zle se mu ale nevedlo ani v americkém vězení, jeho cele se přezdívalo "prezidentská" a byla plná elektroniky a strojů na posilování.
V září 1989 přerušily USA s Panamou diplomatické styky, aby o tři měsíce později přišly do Panamy na ryze nediplomatickou návštěvu americké jednotky. Noriega ještě stihl USA vyhlásit válku, a pak se ukryl na vatikánské ambasádě, kde se 3. ledna 1990 vzdal, aby byl deportován do USA.
Z vězení do vězení
Po dlouhých letech, během nichž si Manuel Noriega dělal za souhlasu Spojených státu amerických v Panamě, co chtěl, byl v Americe obviněn z pašování drog, vydírání a finančních podvodů. Jenže pro Spojené státy představoval tak trochu problém. Bývalý diktátor totiž vyšetřovatelům tvrdil, že se všech skutků, které mu byly dávány za vinu, dopustil... ano, v rámci své práce pro CIA. Jak prosté.
Americká vláda namítala, že pokud by během procesu vyplavaly utajované věci na povrch, šlo by to proti americkým státním zájmům a tvrdila, že Noriega od CIA nedostal víc než 320 tisíc dolarů. Noriega oponoval, že se částka vyšplhala až na 10 milionů dolarů. Soud nakonec rozhodl, že jeho práce pro CIA nemá s obžalobou nic společného a porotu by jen mátla. Někdejší spojenec dostal 16. září 1992 čtyřicet let, později byl trest zmírněn na třicet. Po sedmnácti letech za mřížemi byl nakonec za dobré chování v září 2007 propuštěn, ovšem jen proto, aby byl v dubnu vydán do Francie, kde dostal za praní špinavých peněz sedm let vězení. Navíc mu soud sebral 2,3 milionu eur z jeho účtů ve francouzských bankách.
Tím však Noriegovo putování po vězeních nejspíš nekončí. Francie již prohlásila, že po uplynutí trestu pošle bývalého diktátora domů do Panamy, kde byl v roce 1995 v nepřítomnosti odsouzen za porušování lidských práv na 20 let.
