"Odjížděl jsem 7. srpna 1968. S tím, že přijedu domů na prázdniny," vyprávěl rokycanský malíř a světoběžník Aleš Sedláček. Věřil tomu ještě několik dalších měsíců. I když ignoroval úřední výzvy, aby se okamžitě vrátil. Když mu přišel rozsudek se 17 měsíci za opuštění republiky, neměl co řešit. Rozhodl se pro malování na svobodě a požádal v Itálii o azyl.
Jeden z obrazů Aleše Sedláčka
"Jako uprchlíka z komunistické země mě nechtěli. Ale přijalo mě Holandsko," vzpomínal Sedláček. Z Nizozemí pak putoval do New Yorku, kde si první tři roky vydělával na chleba a barvy u Tennesse Williamse. Pracoval i 16 hodin denně. Oficiálně jako výtvarný asistent slavného dramatika. Mimo jiné s Williamsem připravoval muzikálovou verzi Tramvaje do stanice Touha.
"Byl jsem holka pro všechno. Pomáhal jsem i stavět kulisy. Ale mohl jsem malovat," řekl Sedláček. Z newyorské Broadwaye se přestěhoval na Havaj. Do Čech se podíval poprvé v polovině 80. let. Hned v Rozvadově mu sebrali pohraničníci pas.
"Kdybych neměl americké občanství, tak mě asi rovnou zavřeli," řekl malíř. Do roku 1990 přijel ještě několikrát. Pokaždé ale jen nakrátko. Jako cizinec musel za každý den platit 30 marek.
Na Filipínách je jiné světlo na malování a hlavně teplo
"A maloval jsem, přestože jsem to měl zakázané. I tady v Rokycanech. Plátno rozložené v kufru auta. Jakmile se někdo objevil, tak jsem to zaklapl a předstíral poruchu," vyprávěl Aleš Sedláček. Jeden obraz z té doby je k vidění v Rokycanech. Výstava příznačně nazvaná S paletou do světa se koná v přízemí Zeleného domu. Ne náhodou. O patro výš se totiž učil dělat první tahy štětcem. V lidové škole umění, u paní učitelky Anny Balounové.
"Byla velmi nenásilná. Všechno, co jsme namalovali, bylo v pořádku. Oproti jinému profesorovi, který nám vždy kopl do obrazu se slovy, že z nás nikdy nic nebude," vzpomínal Sedláček. Minimálně u něj se spletl. Obrazy rokycanského rodáka zdobí pracovny světových bankéřů a obchodníků, plní především italské galerie a mít doma Sedláčka je ve Státech a Itálii v kurzu.
Posledních deset let se vrací do Rokycan pravidelně. Většinou na celé léto. Maluje a vystavuje. I obrazy, které ve zbytku roku vytvoří na Havaji a Filipínách, kde je podle něj naprosto úžasné světlo. "Tady v Čechách je jiné a chybí mi tu teplo. Obzvlášť letos," dodal Aleš Sedláček.
