Jednadvacátého července, tedy pouhý den před krvavými útoky, se Anders Behring Breivik vracel z Osla. Ve městě Rena vystoupil z vlaku a mávl na stříbrnošedý mercedes, který řídil čtyřicetiletý taxikář Ariid Tangen.
Breivik mířil na farmu, kde sepsal svůj 1 518stránkový manifest a kde samozvaný ochránce Evropy naplánoval vražedné běsnění, které o několik hodin později spustil. Při dvanáctikilometrové cestě venkovem muži zapředli lehkou konverzaci.
"Povídali jsme si celou cestu, měli jsme takový příjemný hovor o ničem: o počasí, farmě a také o tom, že se chce stát farmářem," vzpomínal Tangen na setkání s Breivikem. Střelec později spustil i na téma budoucnost.
Breivik vtipkoval a smál se, přitom osnoval vražedný plán
"Říkal, že si pronajal farmu, aby žil jako zemědělec, a pokud se mu to zalíbí, hodlá si jednu koupit," líčil taxikář. V tu chvíli už Breivik musel tušit, že ho žádná růžová budoucnost nečeká.
Podle policie totiž právě v Oslu zaparkoval jedno ze dvou aut, které nazítří použil při atentátu. Buď odstavil vůz, který explodoval v centru norské metropole, nebo si nachystal automobil, kterým pak odjel zabíjet na ostrov Utoya.
Podle taxikáře Breivik ani náznakem nezmínil, co chystá na příští den. "V duchu jsem si to všechno promítal do nejmenšího detailu," řekl taxikář. "Neměl žádné nervy, vtipkoval, smál se. Prostě nedokážu pochopit, jak to dělal. Zrovna musel... zaparkovat bombu," dodal Tangen.
Podobně jako pro Tangena je pro mnoho Norů zarážející právě fakt, že strůjcem masakru byl někdo, kdo se navenek choval tak normálně a nenápadně. I policie připouští, že přesně takoví osamělí atentátníci jsou pro ni největší hrozbou.
