"Spolu s vodou ze dvou rybníků byli do výše vyneseni i kapři a štiky a rozptýleni byli nad okolní krajinou."
Podobného původu byl zřejmě i déšť ryb, zaznamenaný v pamětní knize fary v Nové Vsi u Mladé Vožice: "Téhož roku 1761 ve vigilii sv. Jana Křtitele, to jest 23. června, o půldruhé hodině noční povstala velká bouře spojená se silným hromobitím a blýskáním. Po ní následoval hojný déšť, při němž v Nové Vsi ve velkém množství padaly nejrůznější rybičky podobné pstruhům. Lidé je sbírali a byly výborné chuti..."
Ani zmužilí rytíři nemohli zírati na tu obludu
První popis tornáda v českých a moravských zemích pochází nicméně z pera kronikáře Kosmase a je datován na středu 30. července 1119.
"Když se již den chýlil k večeru, prudký vichr, ba sám Satan v podobě víru, udeřiv náhle od jižní strany na knížecí palác na hradě Vyšehradě, vyvrátil od základu starou, a tedy velmi pevnou zeď. A tak – což je ještě podivnější – kdežto obojí strana, přední i zadní, zůstala celá a neotřesená, střed paláce byl až k zemi vyvrácen a rychleji, než by člověk přelomil klas, náraz větru polámal hořejší a dolejší trámy i s domem samým a rozházel je. Tato vichřice byla tak silná, že kdekoliv zuřila, v této zemi svou prudkostí vyvrátila lesy, štěpy a vůbec vše, co jí stálo v cestě."
Martin Setvák z Hydrometeorologického ústavu ani na minutku nepochybuje, že Kosmas velmi plasticky líčí výskyt tornáda. A velmi věrohodný je kronikářův záznam ze 14. května 1144.
"Kdy nedaleko ležení knížete Oty viděn byl černý sloup, an vstupuje od země až nahoru k oblakům, a v jeho kruhu točil se prudký vítr. A když někteří z rytířů zmužile blíže přistoupili, chtíce to pozorovati, s pokrytýma očima odešli; nemohli totiž zírati na tu obludu, když se jim písek a drobné kamínky kolem obličeje točily a vytrhané chrastí povrchu očí jejich obtížnosti činilo."
A jakkoliv to Kosmas neměl určitě v úmyslu, popsal zároveň i badatelský pokus lidí přijít na kloub vzniku i síle ničivého vzdušného víru.
Zdrcující pekelná symfonie
Pozorování a analýze vzniku tornád se věnoval i zakladatel genetiky Gregor Mendel. Vědci jeho postřehy hodnotí jako jedny z nejvýznamnějších příspěvků k základům moderní meteorologie. Mendel hodnotí sílu i velikost tornád.
"Ten šestimetrový pruh naprosté zkázy dobře ukazoval cestu tornáda. Účinky této pekelné symfonie jsou zdrcující," popsal řádění tornáda v Brně 13. října 1870.
