"Petra Kellnera znám dlouhou dobu jako naprosto spolehlivého chovatele. O tom, jak velkou dávku od hada dostal, můžeme jen spekulovat. Ale jak Petra znám, je to sportovec a vůbec člověk ve velmi dobré fyzické kondici, to určitě přispělo k tomu, že se z toho dostal," říká Antonín Hnízdil, který má ve svém novém teráriu i oddělení jedovatých plazů.
Serióznost chovatele potvrzuje i tím, že byl takzvaně v obraze. "Všichni, kdo chováme jedovaté hady, známe největšího experta u nás, docenta Jiřího Valentu z toxikologie na Karlově náměstí, to je člověk, na kterého bychom se určitě obrátili v prvé řadě, stejně jako Petr. Už jen proto, že sérum samotné mít doma nemá smysl. Nejenže je docela drahé, ale navíc má jen omezenou trvanlivost," vysvětluje.
Interiér nového terária
U jedovatých plazů musí být tvrzené sklo zabezpečené zámkem
Chovat jedovaté plazy nevyžaduje podle Hnízdila žádný výrazně jiný režim než u běžných plazů. "Zodpovědný chovatel ví, že musí hada nahlásit veterinární správě a taky očekávat každoroční kontrolu. Každé terárium musí být zabezpečeno proti úniku zvířete, sklo by mělo být tvrzené a terárium musí být opatřeno zámkem," popisuje hlavní odlišnosti od chovu nejedovatých hadů.
V dubečském teráriu mají i obří stokilovou krajtu tygrovitou.
Přivítalo nás miniprasátko Karel, oblíbený průvodce návštěvníků
Krokodýl štítnatý žije ve sřední Africe.
V dubečském teráriu má několik stovek exponátů, už při vstupu do prostoru je vidět, že k podobnému koníčku musí člověk disponovat jistou dávkou "praštěnosti". Přivítá vás dvaceticentimetrové zvědavé miniprasátko Karel, pak projdete kolem mluvícího papouška Vigyho. Pak se vnoříte do spleti "uliček", kde se doporučuje sundat si bundy, protože za základní teplotu se tu považuje 26 °C. "Teplota uvnitř v teráriu se vždy řídí podle jednotlivého zvířete, takže se někde přitápí lampami. Ale mamba černá nic zvlášť nepotřebuje. Je jen trochu zvědavá, ale blesk fotoaparátu s ní ani nepohne," provází nás Hnízdil.
A nabízí, že otevře terárium. "Nebojte, žádných zákeřných útoků se nedočkáte. I v přírodě je plachá, k útoku se odhodlá jen v případě nejvyššího ohrožení, jinak spíš uteče," umožňuje fotografování, aby se v záběru nelesklo sklo.
Komentuje tak situaci, ke které možná došlo v případě pokousání chovatele. "Had, který se má dostat do přepravního pytle, se chová jinak než v teráriu, je trochu vyplašený. A my chovatelé s nimi manipulujeme velmi často. Možná už někdy ztrácíme ostražitost, ten základní instinkt strachu. A mambička jen lehounce ´rafla´ přes pytel," uvažuje, jak se nehoda mohla stát.
Mamba zaútočila na malého potkana.
Potkan zahynul po několika minutách. Mamba si obhlíží, ze které strany se do něho pustí.
Jak vypadá mambí rafnutí jsme si mohli ověřit na vlastní oči. Vlastně to ani nebylo pořádné kousnutí. Malý potkan se zřejmě necítil zcela bezpečně, pokoušel se ukrýt za velkým kamenem. A mamba se k němu velmi pomalu a nenápadně blížila. Dřív než jsme se vzpamatovali, došlo k něčemu, co by šlo přirovnat jen k malému pošťouchnutí, o kousnutí nemohlo být ani řeči.
Jenže v setině vteřiny, kterou jsme ani nestačili zaregistrovat, zřejmě hadí zabiják své zuby použil. Malý potkaník během několika minut začal ztrácet koordinaci pohybů, za chviličku zcela ochrnul.
"Kdyby měla hlad, tak ho do sebe během chvilky nasouká, ale po převozu z Krnova jsme docela hodně krmili, takže se s ním bude jen tak mazlit a nechá si ho na večeři," říká dubečský terarista Antonín Hnízdil.
