Vyšetřování Mezinárodním trestním soudem
Kaddáfího, některé jeho syny a další vysoce postavené představitele režimu začal ve čtvrtek vyšetřovat Mezinárodní trestní soud (ICC) kvůli možným zločinům proti lidskosti páchaných během nepokojů v Libyi.
Je to především signál představitelům despotického režimu, že se z krvavých represálií proti svým vlastním občanům budou muset zodpovídat. V teoretické rovině by takové vyšetřování také mělo Kaddáfího odradit od dalších útoků na civilisty. Autoritu ICC ale podkopává fakt, že ho neuznávají Spojené státy, Rusko ani Čína.
Zmrazení Kaddáfího účtů
Zablokování zahraničních účtů může režim zasáhnout po finanční stránce. Zmrazení majetku Kaddáfího a jeho rodiny odhlasovala Rada bezpečnosti OSN a v pondělí americké ministerstvo financí zablokovalo libyjská aktiva v hodnotě 30 miliard dolarů. Despotova rodina ale kontroluje i 60 až 70 miliard ve fondu Libyan Investment Authority, skrze který Libye investuje peníze z prodané ropy.
Finanční postihy mohou Kaddáfího blízké motivovat k opuštění režimního tábora. Vzkaz ze Západu je jasný: na peníze, které si váš vůdce ulil do zahraničí, stejně nedosáhnete.
Nedostatek hotovosti také může tyranovi ztížit možnost najímat žoldáky ze subsaharské Afriky. Opatření se v minulosti osvědčilo: zmrazení Kaddáfího účtů v roce 1993 přispělo tomu, že Tripolis o šest let později vydal atentátníky z Lockerbie.
Mezinárodní sankce
Mezinárodní sankce mohou Libyi vyřadit z obchodu se zahraničím a OSN a EU vyhlásily embrago na vývoz zbraní do Libye. Kaddáfího režim se už jednou se sankcemi musel potýkat, když ho USA v osmdesátých letech potrestal za podporu terorismu. Americké firmy nemohly v zemi investovat a v roce 1992 se po bok Washingtonu postavila i EU.
PŘEHLEDNĚProč a jak Libyjci třesou Kaddáfího stanem |
Sankce byly zrušeny v roce 2004. Libyjský diktátor se vzdal programu na vývoj zbraní hromadného ničení a do země začaly proudit investice.
Největším problémem sankcí je, že pokud se Kaddáfí udrží u moci, pocítí je nejvíc obyčejní Libyjci a ne režimní elity. A okamžitý dopad je zanedbatelný, protože zahraniční obchod kvůli nepokojům téměř ustrnul.
Zákaz cestování
Rada Bezpečnosti OSN odhlasovala zákaz cestování Kaddáfího a jeho rodiny do všech zemí, které jsou jejími členy. Takový postih by měl teoreticky na libyjského despotu vyvinout větší tlak. Případy z minulosti ale příliš slibné nejsou.
Podle britského deníku The Independent měl zákaz cestování pro vůdce Libérie, Pobřeží slonoviny či Súdánu jen minimální dopad. Nehledě na to, že libyjští papaláši mohou takový zákaz snadno obejít.
Bezletová zóna
Vyhlášení bezletové zóny nad Libyí by mohlo zabránit Kaddáfího letectvu v bombardování povstaleckých pozic. Piloti by v případě vzletu čelili hrozbě sestřelení západními stíhačkami. Podle velení amerických ozbrojených sil v oblasti by to ale nevyhnutelně znamenalo i vyřazení libyjské protiletadlové obrany.
Západ o pomoc ze vzduchu možná požádají sami rebelové na východě. Schválení bezletové zóny v Radě bezpečnosti se ale jeví jako běh na dlouhou trať. Proti by byla nejspíš Čína a takové opatření vyloučil ve středu i ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov jako "nadbytečné".
Pokud by se k samostatné akci odhodlaly jen její největší zastánci USA, Francie a Británie, v arabském světě by to oživilo vzpomínky na invazi do Iráku. Ani efektivita tohoto kroku není zaručena. Například bezletová zóna vyhlášená nad Bosnou v roce 1992 byla hojně porušována.
Vojenská akce
Úvahy o invazi do Libye se v současnosti nesou jen v teoretické rovině. K břehům severoafrické země nicméně míří americká válečná loď USS Kearsarge s osmi stovkami vojáků na palubě. Kaddáfí v případě invaze hrozí jatkami. "Zahájíme krvavou válku a tisíce Libyjců zahynou, pokud USA a NATO vstoupí do země," hrozil Západu ve středu.
Americká bojová loď USS Kearsarge proplouvá Suezkým kanálem (2. března)
Pokud by se Západ skutečně odhodlal k vpádu do Libye, může se zaplést do vleklé občanské války. Arabský svět by v invazi nejspíš viděl touhu Západu ovládnout libyjské zásoby ropy. Ve chvíli, kdy američtí vojáci stále umírají v Iráku a Afghánistánu, možnost přímé vojenské akce v Libyi se zdá mizivá.
