Večer při testování prostitutek: Kapka krve jim změní život

Klepou se mi ruce a trochu i kolena. Pak ucítím slabé píchnutí do prsteníčku levé ruky. Co když se o sobě dozvím něco, o čem nemám zatím ponětí? Pravděpodobně prožívám slabší "odvar" pocitů, které v noci čekají jihočeské prostitutky při dobrovolných testech HIV, syfilis a hepatitidy. Bezplatně je poskytují ženy z neziskové organizace Rozkoš bez rizika. Při své práci udělaly výjimku a poprvé do terénu vzaly i novinářku.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Je pátek po 20. hodině. Kdybych se tři hodiny před tím nebavila v kavárně s třemi mladými ženami z Rozkoše bez rizika o jejich terénní práci s prostitutkami, skoro bych řekla, že Českými Budějovicemi jde právě čtveřice žen na noční večírek. Přátelská konverzace a krátká zastávka u okénka s rychlým občerstvením. Místo zábavy ale začíná práce.

Se zdravotní sestrou Milenou Mutlovou a sociální pracovnicí Monikou Kochlöflovou vyrážíme vozem z Českých Budějovic do desítky kilometrů vzdálené Nové Bystřice. Jejich kolegyně Lucie Kadlecová nás opouští cestou, pro dnešek do terénu nevyráží, dvě ženy to zvládnou.

Jedna na rameni nese několik kilogramů informačních brožur, druhá těžkou tašku s rychlotesty na HIV, syfilis a hepatitidu. A k tomu vše potřebné: desinfekci, jednorázové rukavice, tyčinky na nanášení krve na testy a box na použitý zdravotnický materiál.

Pouze ženy

Nezisková organizace Rozkoš bez rizika v jižních Čechách pracuje v terénu pět let. Až do pátku s sebou nikdy její pracovnice nevzaly do klubů novináře, příbuzné nebo kamarády.

"Není to práce, u které můžete někomu říct, pojď, dneska jedeme do klubu, tak se tam taky podívej. Trvá nám určitou dobu, než si získáme důvěru a pokud někoho bereme s sebou, riskujeme, že důvěru narušíme," říká terénní sociální pracovnice Monika Kochlöflová.

Podmínkou byla, že ji bude dělat žena. "U nás pracují jen ženy a neumím si představit, že do terénu, kde se řeší i velmi intimní záležitosti, vezmeme muže," říká Kochlöflová.

Roli sehrálo také to, že jihočeský tým získal miliony z Evropského sociálního fondu a chce ukázat, k čemu peníze jsou využity.

Po půl desáté v noci jsem u prvního cíle: penzionu na okraji Nové Bystřice. Nestojí u něj žádná auta a je nezvyklé ticho. Po zaklepání nám otevírá drobná žena, majitelka erotického podniku, která o sobě sama mluví jako o "bordelmamá".

"Jeďte na Halámky, holky vyskočí radostí dva metry vysoko," říká. Před dvěma týdny v obci otevřela nové kasino a pět prostitutek, která žena zaměstnává, pracuje tam. Na zdravotní sestru a sociální pracovnici se vždycky těší, přinášejí jim totiž jistotu, že jsou v drtivé většině případů zdravé. A kromě toho možnost popovídat si o životě a práci.

Klepání na bránu do pekla

Do Halámek se v pátek večer nedostaneme. Provozovatelka erotických klubů nás zve dál, nabízí kávu, minerálku a dokonce i polévku, kterou odpoledne uvařila.

Vypráví o své práci a o Češkách, které pro ni pracují. "Je to rychlík, který nemá východ. Když zaklepeš na pekelnou bránu, otevře ti lucifer," říká o prostituci s tím, že většina žen jí buď nedokáže nechat, nebo se do podniku vrací. "Přes den jdou do práce a večer, když do rukou dostanou složenky, tak si na ně přijdou vydělat."

"Každý si myslí, že ty holky tady jsou z donucení. To není pravda. Já taky můžu chodit do pracovat do potravin za šest tisíc korun, ale nepůjdu," dodává žena.

Její podnik má v přízemí bar a tři pokoje pro klienty. Nahoře bydlí majitelka. Pokojík tam mají i dvě prostitutky. "Sem ale žádný cizí chlap nesmí," provází mě soukromím.

Během hodiny a půl hovoru se dozvídám, že s prostitutkami chodí na výlety po českých zámcích a hradech nebo že je bere téměř jako vlastní dcery. "Mám tu holku z ulice, nedokončila sedm tříd základní školy. Tu jsem musela naučit základní hygienické návyky. Navíc byla hrozně důvěřivá, ale to už je pryč," vysvětluje.

Do kuchyně přichází také jedna z dívek, která pro ženu pracuje a přivezl ji rodinný přítel majitelky klubů. I ona se chce dozvědět, zda je zdravá. "Praskl kondom, tak vás netrpělivě čekám," říká a hypnotizuje nerozbalené testy očima. Napětí ji svírá více než čtvrt hodiny. Výsledky testu mi po dohodě zůstanou utajeny, místnost ale štíhlá dívka opouští očividně spokojená.

Za pět let dvě HIV pozitivní

"Nejsilnějšími okamžiky naší práce jsou ty, kdy máme ženě říct, že test reagoval na HIV. Za pět let se to stalo v jižních Čechách dvakrát a následná vyšetření pozitivitu potvrdila," říká Kochlöflová. Na syfilis letos test reagoval v jihočeských případech jedenáctkrát, přičemž Rozkoš bez rizika otestovala 450 žen.

Pro to, aby se ženy nechaly testovat, je důležitý citlivý osobní přístup. Jeho výsledkem je pak vzájemné důvěra a velmi otevřené rozhovory, kterých jsem svědkem. Z nich se terénní pracovnice dozvídají o aktuálních problémech nebo třeba o tom, která dívka změnila klub. Právě kvůli osobnímu přístupu akce připomíná - až na dohodnutá pravidla - spíše neformální výlet.

Vybavení na rychlotesty HIV, syfilis a hepatitidu.

Z Nové Bystřice se přesouváme do Jindřichova Hradce. Na okraji stojí další veřejný dům. Až na červené zářící srdce není zvenku příliš nápadný. Naše návštěva je ohlášena. Ženy čekají nejen na testy, ale také na možnost svěřit terénním pracovnicím svá trápení nebo radosti.

Mineme bar, kde sedí několik mužů, a míříme rovnou do jednoho ze střízlivě vybavených pokojů. Nejprve nám dělají společnost čtyři ženy, během večera postupně přicházejí další a jiné zase mizí, aby se věnovaly zákazníkům.

Testování není anonymní

Testy si nechává udělat nejméně osm žen. Až na jednu všechny proceduru znají. Píchnutí do prstu a nanesení krve na tři sady testů. Testování na syfilis není anonymní, musí proto vyplnit formulář: jméno, příjmení, údaje o zdravotní pojišťovně a rodné číslo. Teprve poté přistupují ke zdravotní sestře, která jim testy dělá na velké posteli.

Sociální pracovnice mezitím vysvětluje tišším hlasem ženě, která má o testy zájem poprvé, jaké jsou její povinnosti. Kromě formuláře musí - pokud test reaguje - k lékaři, který jí odebere krev. Laboratoř potom vyhodnotí, zda je pacientka skutečně pozitivní. Pokud ano, končí dobrovolně na venerologické klinice českobudějovické nemocnice.

Výsledky testů jsou většinou důvodem k malé oslavě. "Pamatuju si, že když mi ho poprvé sestřička řekla, tak jsem na ni radostí vyskočila," popisuje jedna z testovaných žen. "Je to jediný orgasmus, který tady mám," dodává s nadsázkou.

OTEVŘENÁ ZPOVĚĎ

Sex není slast, ale jen práce, tvrdí jedna z prostitutek.

Nová ambulantní služba

Do terénu jezdí střídavě čtyři jihočeské pracovnice Rozkoše bez rizika až pětkrát do měsíce. Kromě klubů pracují také s prostitutkami z ulice a nově také s těmi, které jsou na privátech. Práce tam je ale z hlediska bezpečnosti nejrizikovější. Jednou za tři měsíce se vždy snaží testovat na tomtéž místě. Třem měsícům totiž odpovídá inkubační doba virů.

Testy HIV, syfilis a hepatitidu.

Proč je terénní a ambulantní práce dobrá? Podle Rozkoše bez rizika má působit preventivně proti sociálnímu vyloučení prostitutek a proti pohlavně přenosným nemocem. "Nejde jen o erotické pracovnice, ale také o jejich příbuzné a o klienty a jejich rodiny," dodává Kochlöflová. Za pár týdnů rozšíří Rozkoš bez rizika v Českých Budějovicích terénní práci také o ambulantní službu, tedy poradnu, kam mohou erotické pracovnice docházet. Její provoz na tři roky zajistil grant z Evropského sociálního fondu.

Kromě testů v terénu pomáhá Rozkoš bez rizika prostitutkám při kontaktu s úřady. Hodně žen například neví, že si musí platit zdravotní pojištění, nebo potřebuje pomoci na sociálce a úřadu práce. Nezisková organizace pomáhá i při uplatňování práv, zprostředkovává kontakt s lékaři a návaznost na další odborníky. Například ty, kteří ženám pomohou řešit drogovou závislost. Další pomocí je krizová intervence. Kdykoliv totiž může zazvonit telefon Rozkoše bez rizika a v něm bude se bude zkroušený ženský hlas ptát na radu, co dělat, když praskl kondom.

ROZKOŠ BEZ RIZIKA

Nezisková organizace Rozkoš bez rizika byla založena v Brně v dubnu 1992. Její zakladatelkou je Hana Malinová. Zhruba o rok později vznikla malá kancelář v Brně a s ní i poradenská linka a tým terénních pracovníků, který pravidelně dvakrát měsíčně obcházel brněnské noční kluby a pražské pouliční prostitutky. V roce 1995 vzniklo poradenské centrum také v Praze.

Hlavním cílem organizace, nikoliv jediným, je zabránit dalšímu šíření HIV/AIDS. Klientkami Rozkoše bez rizika jsou proto rizikové skupiny žen, jakým jsou například prostitutky, bezdomovkyně, narkomanky a občas i pornoherečky.

Na Českobudějovicku pro Rozkoš bez rizika pracují čtyři ženy. Mobilní kontakt na ně 777 180 188 nebo [e-mail]. Pomoc funguje kromě Prahy také na severu Čech, Moravy a také v Brně. Kontakty na terénní pracovnice jsou na webu rozkosbezrizika.cz.