Už legendou se stalo matení sovětských okupantů v srpnu roku 1968, kdy lidé v mnoha místech bývalého Československa přes noc strhali či pozměnili dopravní směrové ukazatele tak, že ruští vojáci často nevěděli, kam mají jet nebo kde vůbec jsou.
Mezi ty, kteří přiváděli ruské vojáky k zuřivosti, patřila před dvaačtyřiceti lety také asi sedmičlenná skupinka studentů elektro fakulty pražského Českého vysokého učení technického. Tyto tehdy mladé lidi, kteří studovali v Praze, vpád okupantů tak naštval, že se rozhodli využít tehdejší spojovací vojenské techniky a několik dnů rušili sovětské vysílačky.
Vysílačky okupanti v Praze používali k řízení často dezorientovaných jednotek a vojáků. "Rád na to vzpomínám. Mátli jsme asi týden jako kluci Rusy. Pořád jsme jim zabírali jejich frekvence a vysílali jim nesmyslné zprávy," říká jeden z této skupiny studentů, Ferdinand Schindler z Ostravy.
Ferdinand Schindler
|
Fanda radioamaterismu se narodil 9. února 1941 v Ostravě-Vítkovicích. Na pražském ČVUT začal studovat v roce 1962 radiotechniku. Dva roky před okupací nastoupil na povinnou vojenskou službu, kde obsluhoval radar.Dnes už je v důchodu a na boj v éteru vzpomíná jako amatérský radioamatér na Bílém Kříži v Beskydech, kde navazuje se svými přístroji spojení s lidmi na celém světě.
Ze Strahova šel do města, tam se kryl před střelbou
Skupinu vedl muž jménem Julius, který dnes žije v Pardubicích, a nikdy se příliš rušením vysílaček sovětských okupačních vojsk v Praze nevychloubal.
"Byli mnohem větší odvážlivci než my. My jsme seděli v teple a schovaní. Ale řada lidí v Praze riskovala diskuzemi s okupanty i otevřeným bojem na některých místech Prahy," říká Julius a odmítá zveřejnit své příjmení.
Ale také on byl zatraceně blízko sovětských samopalů a to už pár hodin po jejich nočním vpádu do Prahy. "Přítelkyně, která sloužila na vrátnici na strahovské koleji, mne vzbudila jednadvacátého někdy kolem jedné nebo druhé hodiny ráno, když slyšela v dráťáku, tedy v tehdejším rozhlasu po drátě, první informaci od ústředního výboru KSČ o vpádu vojsk Varšavské smlouvy," vzpomíná.
Julius tehdy s dalšími studenty vyrazil v noci do ulic. Šli dolů do města. Prošli Václavák a nakonec došli k ústřednímu výboru. Tam už byli ruští vojáci s obrněnými transportéry.
"Smrkovský tam hulákal z okna, abychom neposlouchali toho Hoffmana. Co všechno se tam schumelilo, už nevím. Ale vím, že tam nějakou dívku nebo paní s tím transportérem Rusové přejeli. Jak dopadla nevím, ale začalo být dusno. Rusové pak začali střílet. A to jsem už byl po dvouleté vojenské přípravě a okamžitě jsem použil všechno, co jsem znal. V životě jsem sebou tak rychle nepráskl na zem jako tam," vzpomíná. A právě tenhle nerovný konflikt mu zvedl pořádně mandle.
Studenti rozpoutali honbu na ruské frekvence
Někdejší student ČVÚT vzpomíná, že on a několik studentů proto hned dopoledne zamířilo na vojenskou katedru v Ječné ulici. S důstojníky, kteří na katedře přednášeli, pak vymysleli ono rušení sovětských vojenských sítí v Praze.
"S vojenskými radiostanicemi jsme uměli a dostali jsme jich šest nebo sedm radiostanic. Nejdříve jsme našli jejich sítě a pak jsme vysledovali i záložní frekvence. Když jsme zjistili, že vysílají, obsadili jsme jejich frekvenci svým vysíláním, které přerušilo jejich. Měli jsme totiž větší výkon stanice. Když jsme zjistili, že jsou na záložní frekvenci, šli jsme tam také. A tak pořád dokola. Museli jsme pořád ladit a zjišťovat, kde právě vysílají," vzpomíná Julius z Pardubic.
Studenti se při rušivém vysílání snažili sovětské spojaře v Praze mást všelijak. Ferdinand Schindler vzpomíná, že si například zapsal jedno hlášení v ruštině a to opakoval neustále dokolečka příjemcům.
Ferdinand Schindler se svou radostanicí na samotě v Beskydech u Bílého Kříže .
Julius zase vzpomíná, že používal i texty, kterými se na vojně učí telegrafisté. "Jsou to pětimístné skupiny písmen, naprosto nesmyslných. Tak jsme je Rusům do rádia dokola předčítali. Aby si trochu užili," směje se.
Těšily je pak naštvané výkřiky ruských spojařů, že je to neuvěřitelné, jak ti Češi pořád na jejich frekvencích pracují, nebo když ruský spojař naštvaně po několika hodinách nadal svému spolubojovníkovi na druhé straně, že proč pořád od své "krabičky" odchází.
On sám se pak se svou amatérskou stanicí přímo na strahovských kolejích snažil rušit v Praze vysílání východoněmecké stanice Vltava, která do napadeného Československa vysílala zcela jiné zprávy než jaké chtěli obyvatelé slyšet.
Důstojníci chránili studenty zátarasy a únikovými cestami
Důstojníci vyučující na vojenské katedře vytvořili studentům v několika místnostech školy co nejbezpečnější pracoviště. Zatarasili průjezd do budovy tak, aby se nedal ani prorazit autem. Mysleli i na kontroly a tak studentům vydali průkazky pro vstup do katedry.
K únikové trase u jakési ohrady přistavěli prázdné popelnice, které mohli studenti v případě objevení a útěku rozkopnout. Ferdinand Schindler vzpomíná, že popelnice brali i jako nouzový úkryt v případě prozrazení. "A to mohlo přijít kdykoli. Jednou jme měli nahnáno, když jsme za okny viděli vůz, který vyhledává nepřátelské vysílačky."
Studenti zůstali u vysílaček až do 27. srpna, kdy se z Moskvy vrátili ministři české vlády s Alexandrem Dubčekem.
