Skupina č. 1, ministři za TOP 09, "reformní bouráci". V předvolební kampani slibovali krev. Všemožné výhody od státu nemilosrdně zrušit, platit u doktora i ve škole, spořit si na důchod. A jsou, zatím alespoň rétoricky, velmi aktivní.
Nemine den, kdy by nepřišli s nějakým novým nápadem. Miroslav Kalousek na financích chce škrtat daňové výhody, Jaromír Drábek na sociálních věcech zrušit přehršli dávek a zavést jedinou univerzální, Leoš Heger na zdravotnictví chce nekonečný seriál ukončit rozdílnými platbami pro bohaté a chudé pacienty.
Skupina č. 2, ministři za Věci veřejné, "vymítači starých pořádků". Jejich ústředním předvolebním heslem byl boj s politickými dinosaury, nastolení nových pořádků.
Na čtyřech ministerstvech, jimž šéfují, spustili personální zemětřesení. Z vnitra, místního rozvoje, dopravy a školství "odcházejí" zasloužilé a nahrazují je svými věrnými známými. Můžeme to kritizovat, ale tato opravdová "noc dlouhých nožů" a provětrávání úřadů musí být jejich voličům sympatické, vždyť to véčkaři slibovali.
Stejně jako třeba zastavení zakázek a vyplácení ministerských dotací do doby, než si udělají inventuru.
Skupina č. 3., ministři za ODS, "neviditelní". Neslyšeli jste o nich někdo někde něco? Existují vůbec? Vytvořil se dojem, před nímž někteří zklamaní občanští demokraté svého šéfa Petra Nečase varovali, když se vzdal klíčových resortů.
Kromě premiéra Petra Nečase (jehož budou zdržovat zahraniční cesty a ceremoniální role) teď zbylá pětka občanských demokratů působí jako stafáž na pódiu, kde hrají hlavní role jejich konkurenti.
Jako ministr průmyslu, zemědělství či životního prostředí jste prostě automaticky odsouzeni k roli správce, jenž udržuje, nikoliv reformátora, jenž něco mění.
A zrovna teď, v čase hospodářské krize, úspor a dluhů, je mezi pravicovým voličstvem poptávka po reformátorech. Ukázaly to už dva aktuální průzkumy veřejného mínění, jakkoliv jejich kredit srazily květnové volby: Schwarzenbergo-Kalouskova strana TOP 09 už předstihla ODS a vystřídala ji v roli hlavní pravicové strany v zemi.
Zatímco ostatní do světa oznamují plány na velké změny, občanští demokraté se ve vládě nedomluví ani mezi sebou.
Ministr životního prostředí Pavel Drobil, jenž se jím stal omylem, protože chtěl šéfovat průmyslu, jeden den oznámí, že se pokusí zkrouhnout dotace solárním elektrárnám, neboť neúnosně zdražují cenu proudu.
Další den se ozve skutečný ministr průmyslu Martin Kocourek, který byl šéfem dozorčí rady ČEZ vlastnící mnoho fotovoltaických polí, a odpoví, že je to sice hezké, ale kvůli závazkům k Evropské unii to nejde. Možná to má Petr Nečas, přezdívaný chodící Wikipedia, dobře promyšlené.
Jako ekonom uvažuje v krátkém a dlouhém období. Teď sice "reformní bouráci" z TOP 09 a "vymítači dinosaurů" z VV vydělávají, ale za pár měsíců to může být naopak.
Až studenti opravdu zaplatí 20 tisíc školného, důchodcům opravdu nezvýší penze ani o inflaci nebo úředníkům opravdu sníží platy. Až chudším rodinám nepřijdou sociální dávky a bohatší budou nuceni víc zaplatit za hypotéky, neboť skončí daňové zvýhodnění. Prostě nadšení lidí z druhé vlny utahování opasků opadne a vystřídají je stávky a demonstrace.
Přetrpí to voliči a ocení v dalších volbách hlasem pro TOP 09? Nebo se vrátí z vandru domů ke staré dobré ODS, která vždy ráda o reformách více mluvila, než je skutečně dělala? S tím hezkým pocitem, že volí pravici, ale osobně je to zas tak moc nebolí.
