Ani devět měsíců od incidentu nestačilo na to, aby utichly emoce. Už před začátkem líčení si hlavní aktéři - Blažek a Hejtmánek - neodpustili slovní výpady směrem k protivníkovi. Soudkyně Edita Beranová musela při líčení prokázat velkou míru trpělivosti, aby usměrnila oba sochaře i některé svědky a oni mluvili jen k tématu.
Státní zástupkyně na počátku procesu rychle přečetla obžalobu, podle které Michal Blažek pěstí napadl Oldřicha Hejtmánka. Poté udeřil i Kryštofa Hoška s Robertem Oppeltem, kteří se ho od Hejtmánka snažili odtrhnout. Za to Blažka viní z výtržnictví.
Michal Blažek úder pěstí nezpochybnil. Tvrdí ale, že byl předtím sám napaden. "Uviděl jsem známou tvář, která se ke mě blížila. Hejtmánek mi řekl, abych se mu omluvil a chytil mě judistickým chvatem pod krkem. On je mistr v judu. Uvědomil jsem si, že mi před časem vyhrožoval, že mě zabije. Praštil jsem ho přibližně někam do oblasti čela," uvedl Blažek před soudem.
Oldřich Hejtmánek naopak tvrdí, že mu Blažek před útokem začal nadávat do zlodějů. Když chtěl omluvu, dostal ránu. "Udeřil mě bojovou ortézou," prohlásil Hejtmánek. Blažek měl totiž na rukou kvůli problémům se zápěstím ortézy. Jeho obhájce ji během líčení předložil jako důkaz a sochař si ji dokonce nasadil, aby bylo vidět, že jde o běžnou zdravotnickou pomůcku.
"Bojová ortéza a magor"
Oba umělci se ale od líčení útoku velmi často dostávali ke sporu, kdo by měl Wilsonův pomník dělat. Blažek popisoval tříkolové výběrové řízení, které jeho tým vyhrál. Líčil i spory s Hejtmánkem kvůli sádrovému odlitku hlavy, která se jako jediná z původní sochy zachovala. Autorem odlitku byl právě Hejtmánek a vítězům soutěže ho nechtěl vydat.
Blažek navíc o Hejtmánkovi prohlásil, že to není žádný sochař. Hejtmánek oponoval tím, že on sám už Wilsonovu sochu vytvořil a daroval městu ještě před soutěží. Protože to byl dar, tak z toho podle něj nemohl nikdo nic mít, a tak byla raději vyhlášena soutěž.
Když už mluvil o vlastním incidentu, tak hlavně opakoval, že nešlo o rvačku, ale napadení a že ho chtěl Blažek zabít, kdyby mu Hošek a Oppelt nepřišli na pomoc. Na fotografiích z médií ukazoval druhou ránu, kterou měl už ležící dostat od Blažka do týla. "To není sportovec, to je magor," prohlásil při té příležitosti o Blažkovi.
Nebudeme zvyšovat hlas, radila soudkyně
Obžalovaný si během Hejtmánkovy řeči dělal poznámky, sem tam se pobaveně usmál v reakci na jeho výroky. Když ale pak došlo na jeho dotazy, ihned začal na Hejtmánka útočit a ten si to nechtěl nechat líbit. "V klidu, nebudeme zvyšovat hlas," zasáhla soudkyně. Ta často musela působit jako moderátorka a umravňovat oba sochaře, aby se drželi projednávané věci.
Poznámku mimo si neodpustil ani Kryštof Hošek, který se snažil odstrčit Blažka od ležícího Hejtmánka a sám dostal ránu. Hošek se svým otcem tvořil jeden z týmů, který se ucházel o vytvoření pomníku. Soutěž ale na závěr výpovědi označil za zmanipulovanou a neobjektivní.
Opravdu jen k věci ze svědků mluvil jen novinář Robert Oppelt. Popsal, že Blažek nejprve Hejtmánkovi nadával. Ten k němu došel, chytil ho za šálu a dostal ránu pěstí, po které se složil na zem. Jedna nebo dvě rány pak ještě následovaly. "Spolu s Kryštofem Hoškem jsme se snažili dostat obžalovaného od Hejtmánka, což se nám více měně podařilo," řekl Oppelt.
Další předvolaní svědci pak viděli jen část útoku, nebo přišli až po něm. Soud má ale k dispozici i záběry televizních štábů. Ty bude promítat v dalším průběhu procesu, který byl prozatím odročen na srpen.
