Britové volili parlament. Byly to nejnapínavější volby za dvacet let

Ve Velké Británii se odehrály nejnapínavější parlamentní volby za poslední dvě desetiletí. Po dramatické kampani by mohly přinést velmi těsný výsledek a změnit mnohaletou dominanci labouristů a konzervativců v britském parlamentu. V předvolebních průzkumech se na ně dotáhli někdejší outsideři - liberální demokraté.

Od otevření volebních místností se zdá, že k urnám vyrazilo víc lidí než v předešlých letech, píše na svém webu deník The Guardian. V roce 2005 přišlo k volbám 61 procent voličů a i když zatím údaje o účasti úřady nezveřejnily, ankety naznačují, že by letos účast mohla být až o deset procent vyšší.

Například členové volební komise v londýnských částech Chingford a Woodford Green rušnější volební ráno nepamatují. "Voliči sem proudí od okamžiku, kdy jsme volební místnost otevřeli," vylíčil jeden z nich.

Volby v Británii - zleva volička a podobizny šéfů tří nejsilnějších stran na balkoně hospody

Podle reportérky MF DNES v Londýně Britové prožívali volby hodně na osobní úrovni. Někteří si kvůli hlasování dokonce vzali i volno. "Na ulicích ale není moc vidět, že se konají volby. Volební plakáty tady skoro nejsou," popsala reportérka.

Přesto letošní volby obyvatelé Spojeného království chápou jako naléhavé. "Říkají, že dříve kolikrát nešli, protože bylo prakticky rozhodnuto. Teď se ale počítá každý hlas," líčí redaktorka.

O největší drama se postaral bývalý předseda protievropské strany UKIP a europoslanec Nigel Farage, který je v Evropském parlamentu znám svými barvitými protiunijními projevy. Spadlo s ním malé letadlo, když chtěl létat nad regionem s transparentem strany.

Politik lákal voliče v letadle

Malý stroj se s ním zřítil, Nigel Farage skončil v nemocnici

O 649 křesel v dolní sněmovně bojovalo téměř 4 150 kandidátů. Britové zároveň volili i zastupitele v místních volbách. Kdo nakonec vyjde z napínavého klání vítězně, se začalo rýsovat už kolem půlnoci SELČ, kdy se začaly zveřejňovat první výsledky.

Poslední novinové průzkumy dávaly na první místo konzervativce Davida Camerona s náskokem zhruba šesti až devíti procent před vládními labouristy Gordona Browna. Na paty jim šlapali středoví liberální demokraté Nicka Clegga. Vypadá to tak, že žádná ze stran nebude mít v parlamentu většinu potřebnou pro sestavení vlády.

Šéfové největších stran odvolili už dopoledne. Zleva Clegg, Brown a Cameron s manželkami

Spojené království tak vyrovnané volby zažilo naposledy v roce 1992, kdy byli mírnými favority tehdy opoziční labouristé, nakonec ale zvítězili konzervativci ministerského předsedy Johna Majora.

Rýsuje se tak možnost koaliční vlády, se kterou Britové nemají na rozdíl od zbytku Evropy takřka žádné zkušenosti. Sněmovnu bez rozhodující většiny zažila Británie naposledy v roce 1974. Skončila po osmi měsících novými volbami.

Únava z labouristů

Britští voliči jsou sice unaveni 13 lety labouristické vlády a zdeptáni největší ekonomickou krizí od druhé světové války, přesto všechno se nechtějí jednoznačně přiklonit k opozičním konzervativcům.

Přitom to dlouho vypadalo, že si konzervativci s labouristy snadno poradí. Labouristé začali v preferencích ztrácet už po odchodu dřívějšího šéfa Tonyho Blaira a uškodila jim i ekonomická krize, která zemi tvrdě zasáhla. Skandály s poslaneckými náhradami (i když ty se týkaly všech stran) a neobratné projevy Gordona Browna vládní straně také moc nepomohly.

Na snímku voliči před volební místností ve skotském městě Forestmill

Parlamentní volby v Británii. Na snímku voliči v Sheffieldu

Kritická situace pro labouristy nastala zejména loni v eurovolbách, v nichž labouristé utržili obrovskou porážku a propadli se až na třetí místo. Předběhla je tehdy i protievropská Strana nezávislosti Spojeného království (více čtěte zde).

Clegg zazářil a vytáhl ze stínu liberální demokraty

Začátkem roku se ale stav začal vyrovnávat a kartami definitivně zamíchala novinka letošních voleb - televizní debaty. Nečekaně v nich zazářil předák liberálních demokratů Nick Clegg. Jeho strana, která byla ještě před několika týdny outsiderem, se dotáhla na oba tradiční rivaly.

Zleva: Šéf konzervativců David Cameron, lídr liberálních demokratů Nick Clegg a premiér Gordon Brown

A labouristé se i přes posílení své pozice pořád musí obávat, že nakonec skončí v počtu hlasů poprvé od roku 1918 na třetím místě. To by pro ně byl katastrofální výsledek. Zdá se také, že liberální demokraté už zůstanou stranou víceméně rovnocennou dosud dominujícím stranám, což je vyhlídka, které by před měsícem nikdo nevěřil.

Nejzajímavější volby za poslední půlstoletí

"Jsou to určitě nejzajímavější volby za posledních 50 let," komentoval bezprecedentní situaci Charlie Beckett z Londýnské ekonomické školy (LSE).

Čtvrteční hlasování také přispěje ke změně volebního systému, který stále více lidí považuje za nespravedlivý. "Máme systém vyhovující dvěma stranám, a přitom máme několik větších politických stran. Otázka není zda, ale kdy se tento systém změní," řekl profesor Patrick Dunleavy z LSE.

Klíčové téma

Klíčovým tématem voleb je ekonomická krize a rozpočtový deficit dosahující 11 procent hrubého domácího produktu. Toryové chtějí ještě letos začít škrtat ve státních výdajích. Labouristé i liberální demokraté hodlají počkat do příštího roku, aby neohrozili ekonomické oživení.

Na rozdíl od mnoha zemí v západní Evropě, kde se buď zcela nebo alespoň zčásti praktikuje systém poměrného zastoupení, ve Velké Británii se tradičně volí jednokolovým většinovým systémem, který zvýhodňuje hlavní dvě politické strany. Volební systém vytváří velmi často rozpor mezi počtem hlasů odevzdaných pro určitou stranu a počtem mandátů, které tato strana získá.

Základem nesouladu je fakt, že všechny hlasy v daném volebním obvodě odevzdané neúspěšným uchazečům propadají, neodrazí se tedy na počtu získaných křesel. V řadě obvodů bývají přitom výsledky těsné.

Nejistotu kolem výsledků odráží i fakt, že kolem třetiny voličů bylo do poslední chvíle nerozhodnutých. Cameron, Brown i Clegg tak do poslední minuty hekticky křižovali celou zemi a snažili se ve vyrovnaných okrscích aktivizovat své příznivce.

Profily hlavních kandidátů a stran

David Cameron, konzervativci
Třiačtyřicetiletý Cameron se stal šéfem Toryů v roce 2005. Mluví se o něm jako o budoucím britském premiérovi, ale otázkou je, zda se mu podaří sestavit většinovou vládu. V září se má jeho ženě narodit dítě. Pokud se Cameron premiérem stane, pak jeho potomek bude druhým dítětem, které se narodilo v Downing Street od roku 1849. Tím prvním byl Leo Blair.

Svou stranu zmodernizoval podobně jako Blair svého času labouristy. Představil ekologická témata a dokázal prosadit ústupky z konzervativních ideálů, které voličům vyhovují. Například slíbil, že za jeho vlády nevzniknou žádné další soukromé a drahé školy, a neodmítá ani reformu Sněmovny lordů. Podporuje též kvóty pro ženy a boj s chudobou třetího světa.

Konzervativci jsou středopravá strana, která v posledních letech řeší i sociální otázky, nesouhlasí s přílivem přistěhovalců. Konzervativní strana byla u moci po dvě třetiny dvacátého století. Od volební prohry v roce 1997 zformovala oficiální opozici.

Gordon Brown, labouristi
Devětapadesátiletý Brown působil jako rektor na univerzitě v Edinburghu, politolog i novinář. Je ženatý, má dvě děti. Podle britského tisku v jeho vítězství nevěří už ani jeho žena Sarah. Obhajuje rozhodnutí svého předchůdce Tonyho Blaira, který podpořil Američany při útoku na Irák. Labouristé byli spolu s konzervativci těmi, koho nejvíce poškodil skandál s podvody ohledně poslaneckých náhrad.

Dlouholetý ministr financí, který vystřídal v premiérském úřadě Tonyho Blaira v červnu 2007, sklízel léta obdiv za obratné vedení hospodářství. Jeho pověst ale utrpěla v časech nejhorší recese v Británii od druhé světové války. V poslední době dokázal znovu vyrovnat krok s konzervativci poté, co dlouhé měsíce vedli v průzkumech veřejného mínění.

Labouristé jsou středolevá strana, která se zaměřuje na střední a nižší třídu. Prosazují multikulturalismus. Nejdelší období u moci pod vedením Tonyho Blaira a Gordona Browna přišlo ve chvíli, kdy jejich někdejší odborářská rétorika doznala značného zjemnění ve prospěch tradičně demokratických hodnot.

Nick Clegg, liberální demokraté
Třiačtyřicetiletý Clegg zazářil až v televizních debatách, do té doby se mu přezdívalo Nick Kdo? nebo Calamity Clegg. Nyní se očekává, že by jeho strana mohla nečekaně pokořit vládní labouristy. Clegg je horlivým fanouškem Evropské unie, dříve pracoval pro Evropskou komisi, byl politickým konzultantem i novinářem. Jako Cameron má tři děti, jeho žena je Španělka.

Liberální demokraté jsou nejvíce proevropští ze všech tří nejsilnějších stran. Od poloviny 19. století byla jednou ze dvou hlavních politických sil v Británii - až do vzestupu Labour Party ve 20. letech 20. století. zdroj: MF DNES a ČTK