Jedním dechem ale sympatický a nápadně zdvořilý muž dodává, že většina z nich je tolerantní a slušná.
"Zrovna dnes, když jsem jel autobusem, byl tam takový starší pán a celou dobu se na mě velmi nepříjemně díval. Samozřejmě, najdou se takoví lidé. Já si ale myslím, že je třeba soudit podle většiny, ne podle takovýchto jednotlivců," pokyvuje hlavou Iráčan.
Na východě studovat nechtěl
Dnes čtyřiačtyřicetiletý muž vzpomíná, že příchod do Brna zpočátku vnímal jako trest. "Měl jsem jako stipendista odjet studovat do tehdejšího Západního Německa. Pak se ale irácká a německá vláda nepohodly a pobyt se zrušil. Doma nevěděli, co se skupinou vybraných studentů dělat, a tak nás poslali do Československa," vzpomíná s úsměvem Alrawi a dodává, že to byl nejspíš jeho osud.
Tehdy se však nesmál. Dokonce i v Iráku se na absolventy univerzit východního bloku dívali skrz prsty. Přestože plánoval návrat do rodné země, hned jak to bude možné, zůstal v Brně dodnes.
"Přesně si pamatuji, co změnilo můj názor. Zamiloval jsem se do českého broušeného skla. Už na vysoké škole jsem s ním začal podnikat. A najednou jsem zjistil, že mi tahle země má co nabídnout," přiznává.
I kvůli situaci v Iráku se rozhodl, že v moravské metropoli na čas zůstane. Když se mohl vrátit, uvědomil si, že už je v Brně doma. "Skutečně beru svůj život tady jako osud. A jsem za něj rád."
Důležité je nenechat se rozčílit
Přesto byl irácký student pro mnohé jako pěst na oko. "Okamžik, kdy jsem se tady asi poprvé setkal s nesnášenlivostí, se mi vryl do paměti. Vystupoval jsem v Králově Poli z trolejbusu a jeden z cestujících na mě zakřičel: Ty černá hubo. Já jsem tu tehdy byl dva roky, vůbec jsem nevěděl jak zareagovat. Tak jsem se otočil a zeptal se: Co ty, bílá hubo?" popisuje nepříjemný zážitek, jako by to byl vtip.
I tak je ale vidět, že ho silně ovlivnil. "Naučil jsem se, že řešení takovýchto útoků je vlastně velmi jednoduché: nenechat se rozčílit," vysvětluje muž s tmavými vousy.
Alrawi přiznává, že často uvažuje nad tím, jací Češi vlastně jsou. Negativních zkušeností s místními má prý naštěstí jen velmi málo. "Samozřejmě nejhorší to bylo po 11. září," připouští.
Zázemí pro všechny muslimy
Posledních téměř dvacet let svého života přitom zasvětil pomoci dalším muslimům žijícím v České republice. Zasloužil se o to, že právě v Brně vznikla první mešita na našem území. A prohlašuje, že chce, aby bylo muslimské ústředí zázemím pro všechny muslimy, ať pocházejí odkudkoliv.
Současně se ale muslimům snaží ukazovat cestu. "Chci je vést k tomu, aby se neuzavírali, ale naopak se začleňovali do společnosti a byli pro ni užiteční. To je jediný prostředek jak dosáhnout vzájemné tolerance a současně zachování si vlastní identity. Nechceme, aby se tady situace vyhrotila jako například ve Francii," vysvětluje Alrawi své přesvědčení.
"Většinou, když lidem ukážeme, jací jsme, že tady pracujeme a jsme slušní, tak nás přijmou. Mnoho z těch, kteří byli v Brně v čele odporu proti založení mešity, jsou dnes naši přátelé. Zdraví nás, ptají se, jak se máme," popisuje Iráčan.
Velkou zkouškou podle něj jsou právě plány na vybudování nové, větší mešity. Častým argumentem odpůrců stavby je to, že v arabském světě také nestojí kostely. "To ale není pravda. Kostely ve většině muslimských zemí jsou a staví se nové. V Bagdádu je jich několik," rozhořčuje se.
Přesto dodává, že právě otevřenost své komunity a její dobrý vztah s většinovou společností považuje za největší úspěch. Na druhou stranu však Alrawi připouští, že kvůli důrazu na soužití s Čechy, zapomínala komunita dlouhou dobu na potřeby samotných muslimských rodin. Chybí tady například duchovní nebo výuka arabštiny pro děti, která je důležitá k pochopení Koránu.
"Dosud jsme se často jen bránili a něco vysvětlovali. Mezitím nám tady vyrostly naše děti. Myslím, že teď je dobrý čas na to, abychom se podívali dovnitř," uzavírá Muneeb Hassan Alrawi.
Muneeb Hassan AlrawiPřišel z iráckého Bagdádu do Brna v roce 1985. Vystudoval elektrotechniku na Vojenské akademii, do své rodné země se však nevrátil. Začal podnikat s náhradními díly na traktory a podobným zbožím, čímž se živí dodnes. V roce 1994 se stal spoluzakladatelem Islámské nadace v Brně a od roku 1999 stojí v jejím čele. Zasloužil se velkou měrou také o vybudování první mešity v České republice, která byla otevřena v červenci 1998 v brněnské Vídeňské ulici. V březnu loňského roku byl zvolen předsedou Ústředí muslimských obcí České republiky, a stal se tak představeným českých muslimů. Dlouhodobě se snaží prosazovat bezproblémové soužití muslimů s většinovou společností a vzájemné dobré vztahy a toleranci. Vloni v létě ohlásil, že by muslimové rádi v Brně vybudovali novou, větší mešitu. Proti tomuto záměru se zvedla vlna odporu v čele s jihomoravskou KDU-ČSL. Muslimská komunita přesto pokračuje v hledání vhodného místa pro její stavbu. Je ženatý, za manželku si vzal uprchlici z Bosny. Má tři syny. |
