Bohumír Ďuričko se ve věci své evidence mezi agenty StB soudí od loňského dubna. Hájí se, že závazek podepsal kontrarozvědce a netušil, že tato služba spadá pod Státní bezpečnost.
Hoteliérovi vadilo, že se o něm mluví jako o vědomém spolupracovníkovi StB. Tvrdil, že sice podepsal závazek dobrovolné spolupráce s tehdejší československou kontrarozvědkou, nevěděl ale, že byla součástí StB. "Vždy se mi představili jako pracovníci kontrarozvědky," tvrdil na jaře 2009 u soudu Ďuričko.
Spolupráci vnímal jako projev vlastenectví. Jeho verzi u předchozího líčení potvrdili tři agenti, s nimiž byl v kontaktu. Už městský soud rozhodl, že ministerstvo jeho evidencí v seznamech spolupracovníků StB pouze splnilo povinnost, a pokud podnikateli vadí, jak o něm lidé mluví, musí stížnost namířit proti médiím. Nyní tento verdikt potvrdil i soud vrchní.
"Ďuričko byl uvědomělý," tvrdí spis
Soudce loni vyslechl čtyři bývalé příslušníky StB, kteří se s Ďuričkem setkali nebo měli na starosti jeho spis. Všech se ptal, jak se mu představovali a zda mu někdy řekli, že vlastně dělá pro StB.
Tři ze čtyř přizvaných příslušníků StB u soudu řekli, že skutečně nemusel vědět o tom, že kontrarozvědka je součástí StB. Pouze jediný trval na tom, že každý agent dobře věděl, co podepisuje.
Ďuričko se s pracovníky kontrarozvědky setkal desetkrát a předal jim osm poznatků. "Je velmi uvědomělý, získané poznatky sděluje bez zábran," stojí ve spisech. StB se o Ďurička zajímala jako o náměstka cestovní kanceláře Sportturist, především kvůli jeho kontaktům na cizince.
Informace o tom, že je hoteliér evidován jako agent StB, se objevily již před několika lety. Ďuričko je veden v oficiálních seznamech spolupracovníků tajné policie pod krycím jménem Lipan. V listopadu 1988 byl veden jako kandidát tajné spolupráce, tedy jako člověk, který s StB ještě nemusel mít nic společného. V červnu 1989 se ale stal agentem.
