"Budu kandidovat, protože cítím, že Ondřej Liška není pro boj, který nás čeká v těchto volbách, dostatečně zkušený, výrazný a pevný a že jsem opustil vedení příliš brzy," podtrhl dojem vnitřně rozdělené strany Bursík. Tak v minulých dnech zdůvodňoval, proč přijal kandidaturu v květnových volbách v čele ústecké kandidátky Strany zelených.
Kuchtová a Stropnický proti Bursíkovi, Jacques s Bursíkem proti Kuchtové, Zubové a Jakubkové. Teď Bursík proti Liškovi, když si Liška možná nepřál, aby to při sestavování kandidátky v tajné volbě vyšlo Bursíkově partnerce Kateřině Jacques. A tak stále dokola.
Chyba se zjevně stala už na začátku, když si zelení mezi sebou pořádně nevyříkali, "čí" vlastně jsou. Šest triček v parlamentu s nápisem "Ani já nejsem Paroubkův hlas pro spolupráci s KSČM" bylo sice vtipných, ale neříkala tak úplně pravdu.
Zmatený dojem jen umocnilo, že poslankyně Olga Zubová, která se tím Paroubkovým hlasem později stala, zároveň svou nepřítomností při volbě prezidenta "jistila", že neuspěje kandidát její vlastní strany Jan Švejnar, ale Václav Klaus, kterého si nepřál ani Paroubek.
Tisíckrát se Strana zelených může utěšovat tím, že je v zemi alespoň pět procent lidí, kteří ji podpoří, protože jim vadí Temelín či občas nedýchatelný vzduch na Ostravsku, v Praze a hlavně ve vysoké politice. Šance skupiny lidí, která se ani nedokáže domluvit, aby předstírala, že drží pohromadě, logicky nemůže být u voličů nejvyšší.
Asi tak sedmnácté zelené bouchnutí do stolu
Tento týden bouchli zelení do stolu a pohrozili, že by mohli stáhnout z vlády své ministry Jana Dusíka a Michaela Kocába. Kvůli tomu, že vláda podporuje dostavbu Temelína, výstavbu jezů na Labi či přestavbu hnědouhelné elektrárny Prunéřov.- čtěte Zelení řeší, zda opustí vládu
Zelení to doprovodili slovy, že Fischerova vláda vrací zemi do éry socialismu osmdesátých let minulého tisíciletí a že žádná vláda po roce 1989 neustoupila tolik průmyslové lobby. Fischerova vláda je sice u veřejnosti oblíbená, jenže hlavně proto, že skoro nic nedělá a hlavně bez souhlasu ČSSD a ODS těsně před volbami nemůže skoro nic. Natož stavět dál Temelín.
Vědí to i zelení, jenže kvůli radikálněji orientované části jejích voličů zřejmě hrozba odchodu z vlády zaznít musela. Přitom třeba právě Liška nepatří ve Straně zelených mezi skalní odpůrce jaderné energetiky. A ve svém novém volebním programu už strana tuto variantu ani zcela nezavrhuje. Jen o ní mluví jako o "posledním řešení" a podmiňuje ji tím, že ČEZ musí garantovat úhradu veškerých škod při případné havárii. - čtěte Zelení překvapili. Nevetují jaderné elektrárny
Bylo to asi tak sedmé (či sedmnácté?) varování v tomto volebním období, že by zelení nemuseli ve vládě být – hrozili tím například kvůli bývalému šéfovi lidovců Jiřímu Čunkovi, podezřelému z přijetí úplatku. Že se i teď rozhodli ve vládě zůstat, nepřekvapilo.
Chovala se tak i Unie svobody. Pak vyšuměla
Podobně se chovala i Unie svobody, než vyšuměla z vrcholné politiky. Za Pavlem Němcem pak zůstal jen podivný pšouk z unionistického předvolebního spotu a stín podezření, že obžalovaný katarský princ, jehož nechal pustit domů, musel sáhnout hluboko do své kapsy.
Za Liškou a jeho kolegy žádný velký skandál není. Jako plus jim budiž naopak přičteno, že zelení jako jediná parlamentní strana okamžitě v testu MF DNES odmítli milionový sponzorský dar výměnou za změnu loterijního zákona. - čtěte Vyzkoušel jsem politiky, co všechno udělají za milion
Ani to ale nemusí zbylé posádce zeleného výsadku v českém parlamentu stačit, aby se v něm i po květnových volbách udržela. Jen by ten návrat na domovskou zelenou planetu byl se ctí.
