Hodlají je sledovat pomocí satelitu, odebírat jim vzorky pro biopsii, zkoumat jejich pohyb i zvuky, které tito majestátní savci vydávají. Chtějí dokázat, že velryby lze zkoumat, aniž je nutné je zabíjet.
A kdo je oním soupeřem, o němž byla řeč na začátku? Japonsko. Země, jež patří ve válce mezi odpůrci a zastánci lovu velryb k největším "potížistům".
Právě z Japonska vyráží rok co rok k Antarktidě velrybářská flotila, jejíž posádka zabije až tisíc velryb. Většinou jde sice o málo ohrožené plejtváky štikovité, leč za oběť padnou i desítky vzácných plejtváků myšoků či keporkaků. Oficiálním důvodem je – věda.
Lovíme kvůli výzkumu, tvrdí Japonci. Jen proto mají zabíjení povolené od Mezinárodní velrybářské komise. Komerční lov je totiž (až na pár výjimek) zastaven moratoriem z roku 1986.
A v tom je právě kámen úrazu. Kritici japonského počínání mají jasno: věda je podle nich pouhým pláštíkem, ve skutečnosti jde o černý obchod s velrybím masem. Tudíž by se Tokiu mělo lovení zakázat.
Jde to i bez zabíjení
Expedici, jež teď vyplouvá z Wellingtonu, zaštiťuje australské ministerstvo životního prostředí, respektive vládní agentura Australian Antarctic Division. A podporuje ji i novozélandský kabinet. Obě země patří k již tradičním odpůrcům Japonska a lovu velryb vůbec.
"Tato výprava, největší svého druhu, vyjadřuje přesvědčení vlády, že nenásilný výzkum velryb poskytuje dostatek informací nutných k zachování druhů," prohlásil minulý týden australský ministr životního prostředí Peter Garrett (mimochodem člen někdejší populární kapely Midnight Oil).
Vedoucí expedice Nick Gales si je jist, že jeho tým dostatečně jasně prokáže zbytečnost zabíjení. Ale zároveň přiznává: Japonci budou lovit dál. A dál budou argumentovat tím, že některé informace lze získat jen a pouze, je-li zvíře mrtvé.
Japonská velrybářská loď Shonan Maru No. 2 v Rossově moři při pobřeží Antartktidy (2. února 2010)
"Kupříkladu věk velryby se určuje z jedné z kostí v hlavě. Abychom získali znalosti o rozmnožování, musíme zase prozkoumat dělohu velryby," citoval list The Washington Post Glenna Inwooda, který na Novém Zélandu zastupuje japonský vládní institut pro výzkum velryb.
Válka na moři
Boje mezi oběma tábory, tedy velrybáři a aktivisty, nejsou žádnou novinkou. Zatím posledním příkladem je incident z loňského prosince, kdy se po srážce s japonskou lodí potopil člun americké neziskové organizace Sea Shepherd Conservation Society. - čtěte více zde Japonští velrybáři se střetli s aktivisty, čelili spršce žluklého másla
Nikomu se nic vážného nestalo, jen jeden z aktivistů skončil se zlomeným žebrem. I tak se ale jednalo o zatím nejvážnější konflikt. Podle britského deníku The Independent je japonská tvrdohlavost souvisící s lovem "jedním z mystérií světové diplomacie".
Z průzkumu Greenpeace z roku 2006 totiž vyplynulo, že 95 procent Japonců má s pojídáním velrybího masa buď malou, anebo dokonce nulovou zkušenost. Nicméně faktem je, že velrybí maso platí v Japonsku za vzácnou pochoutku.
Co je však nejdůležitější, lov má odhodlané vládní zastánce, kteří z prodeje masa také nejvíc profitují, soudí Juniči Sato z Greenpeace. Právě proto se vláda snaží lov prezentovat jako otázku národní hrdosti. Sato a jeho kolega Toru Suzuki se předloni stali aktéry velkého skandálu. Dostali se mezi velrybáře a získali důkazy, že posádky prodávají tuny masa na černém trhu.
Policie pak vtrhla do kanceláří Greenpeace a oba aktivisty zatkla. Strávili skoro měsíc ve vězení a teď čekají na soud. Mohou dostat až 10 let za mřížemi. Sato a Suzuki však vyhlížejí proces s nadějemi: slibují si od něj obnažení celého velrybářského průmyslu.
