Odpověď dají až květnové volby.
Prakticky neměnná polistopadová politická krajina se však možná začíná drolit.
Miloš Zeman není zdaleka první, kdo se pokouší o průlom. Miroslavu Kalouskovi už se podařil. Jeho vzorec byl jednoduchý: politická rutina plus sympatický vůdce plus ústa plná střízlivé šetrnosti rovná se úspěch.
"Jsem hazardní hráč," řekl mi Miroslav Kalousek loni na podzim a mluvil o neopakovatelné příležitosti změnit politické poměry v zemi. Oprávněnost jeho kalkulu dokázaly vysoké preference TOP 09.
Stačilo, aby Karel Schwarzenberg, kterého Kalousek dosadil do čela své strany, sehrál roli rozšafného, lidského a nepodplatitelného vůdce. Minulost politických machrů, či chcete-li hochštaplerů, kteří ho obklopují, byla ihned zapomenuta.
Zemana a Kalouska spojuje smysl pro jadrný humor, velké ego, vysoká a poněkud trapně na odiv stavěná inteligence a... politický čich.
Jestliže Kalousek zahlédl díru napravo, není divu, že ji Zeman zahlédl nalevo.
Velké strany, které dosud vládnou politice, dělají chyby, kam se podíváš. Jejich zatím vysoká popularita se dá vysvětlit spíš setrvačností voličů a zvykem vybírat menší zlo než tím, že by přinášely odpovědi na skutečné výzvy. Jejich programy jsou omšelé a nenápadité. Garnitura v jejich čele se takřka nemění, skutečné talenty nemají šanci proklestit si cestu dusnými sekretariáty a pavlačí marných schůzí o ničem.
ODS a ČSSD nejsou schopny staré haraburdí ani znovu natřít.
A nový nátěr Kalouskovi stačil k tomu, aby se stal černým koněm voleb. Je dost možné, že Zemanovi bude stačit také. Pro mnoho pravicových a středových voličů je nepřijatelná ODS a poohlížejí se po jakékoliv záchraně. Množství levicově smýšlejících lidí volí Paroubka jen z čirého zoufalství. Pokud pro ně Zeman sehraje důvěryhodně "knížete", s radostí mu nasypou hlasy.
Proč však mohou zabrat spíše nově natřené rachotiny než "krásné nové stroje"?
Johnova strana Věci veřejné má hodně moderní a sympatické vystupování. Nabízí nové a mnohdy ne zcela naivní politi(č)ky. Zatím však díky výstřelkům předsedy plní spíš stránky bulvárů, než aby zaujala pro seriózní rozbory.
Strana Občané.cz kdysi Klausova hlavního stratéga Petra Havlíka má propracovaný program, jasný protikorupční étos a v zásobě důvěryhodné odborníky. Přesto o Občanech.cz vědí hlavně jejich příbuzní, a to ještě spíše z ústního podání než z veřejného vystupování.
Čím to je, že zabírají spíš borci v převlečených kabátech než skutečné novoty?
Hlavním důvodem je postava vůdce. Český volič sice miluje schopného úředníka Fischera, ale v čele strany chce silnou, byť bizarní a někdy až patologickou osobnost. Chce svou show a chce mít na koho nadávat.
Z tohoto pohledu mají ODS a ČSSD, jakkoli vyprázdněné vnitřním intrikařením a horou přežvýkaných hloupostí, jistou výhodu. Jak Topolánek, tak Paroubek takovými osobnostmi jsou.
Pokud se jim podaří jako před čtyřmi lety za pomoci šedých peněz vržených do reklamy proměnit volby ve svůj souboj, mohou konkurenci opět skoro vymazat.
Pro ně by to bylo dobré, pro všechny ostatní zlé. Zdejší politická scéna potřebuje konkurenci víc než cokoli jiného.
