Rozlišit, zda je pacient v kómatu, nebo totálně ochrnutý, je někdy těžké. "Ale musíme to zjišťovat, jinak by to bylo trápení pacientů," říká Jarmila Drábková, primářka oddělení chronické resuscitační a intenzivní péče v pražském Motole.
Jak se může stát něco takového, co zažil Belgičan Rom Houben?
To by mě také zajímalo. Určovat diagnózu na dálku je těžké, ale nejspíše šlo o takzvaný akinetický mutismus nebo o locked-in syndrom – z anglického lock, zamknout. Ten člověk je jakoby zamčený do sebe. Postižení nemohou komunikovat s okolím, ale dobře ho vnímají. Je to třeba následek ochrnutí. Někdy se i ta komunikace povede, pokud je postižení lehčí – když se dá vedle krku speciální přístroj, který dokáže reprodukovat řeč. Takhle kdysi po operaci komunikoval i Václav Havel. Někdy lidé zřetelně komunikují očima.
Belgický pacient nekomunikoval nijak. A na to, že je toho schopný, se přišlo až díky vyšetření pomocí pozitronové emisní tomografie (PET).
Samozřejmě. Vyšetření to vždy ukáže a my ho v Motole běžně děláme, abychom odhalili, zda pacientům mozek funguje. Je to standardní postup.
Bloger: Belgičan mi otevřel očiZastánce eutanazie změnil po přečení tohoto článku názor |
Vyšetřujete takto všechny pacienty v kómatu?
Jistě, protože to ukáže mnohem více než magnetická rezonance. Ale teď připadá v úvahu i funkční magnetická rezonance, která také zobrazí, jaké části mozku fungují. A když pacient na začátku nereaguje, po čase ho překontrolujeme, zda se jeho stav nezměnil. Používáme k tomu i kontrastní radionuklidy, které přesně zobrazí, jak a kde se mozek prokrvuje. Některým zraněným se třeba dobře prokrvuje část pro řeč nebo třeba pro matematiku, takže k ní získají přechodné nadání.
A když se vyléčí, zase o ně přijdou?
Je to smůla, ale je to tak, chvíli vypadají jako géniové, ale když se jejich stav zlepší, nadání je opustí.
A na vyšetření PET se dostanou všichni pacienti?
Je to drahé vyšetření, které se musí objednávat a musí k němu být důvod. Ale ti, co ho potřebují, se na ně dostanou. Center je ale jen několik, protože to musí dělat odborníci, kteří mají s tímto vyšetřováním zkušenosti.
Takže by se u nás podobný případ jako v Belgii nestal?
Ne. Tohle jsou rizika, o kterých se ví, jinak by to bylo trýznění pacienta. Byli bychom jako mozkomorové z Harryho Pottera, kteří z lidí vysávali duši. Dříve se to stát mohlo, ale už naši předchůdci na fakultě se snažili podobné případy odlišit od lidí, kteří jsou skutečně v dlouhodobém kómatu.
V tisku se objevila zpráva, že podobně chybně může být diagnostikováno 30 až 40 procent pacientů.
To mi přijde přehnané. Nebyla bych dobrým lékařem, kdyby se tohle stávalo.
Jak se člověk ocitne v kómatu?
Nejčastější příčinou jsou autonehody, pády z výšek, dlouhodobé dušení, může to být následek resuscitace, oběšení, hypoglykemie při cukrovce, předávkování heroinem, situace, kdy se mozku po určitou dobu nedostává kyslíku, cukru a hemoglobinu.
