Ale ukázalo se také něco jiného: oč tu jde, není náš reportér Pavel Eichler, ale fungování policie. Nebo možná lépe: některých, kteří v ní slouží.
Ostatně trestní stíhání našeho reportéra už bylo zastaveno. Nic jiného jsme ani nečekali. Žádný z právníků, se kterými jsme situaci konzultovali, nechápal, čeho by se měl dopustit.
Reportéra iDNES.cz squateři zavedli do nezajištěného a nezamčeného domu. Pavel Eichler nic neobsazoval, navíc uposlechl výzvy policie a dům opustil s rukama nad hlavou.
V jedné občanku, ve druhé platný novinářský průkaz. Policisté věděli, že je novinář, dokonce ho tak oslovovali. Díky jeho novinářské práci se navíc znali.
Přesto skončil v cele předběžného zadržení. Poseděl si v ní o samotě skoro dvanáct hodin. Bez šance na jediný telefonát, na který má ze zákona nárok.
Aby bylo úplně jasno, o čem je řeč. Reportér v cele celou dobu žádal o zprostředkování kontaktu s advokátem. Pět policistů to postupně ignorovalo a poslední z nich tomu nasadil korunu. Místo advokáta prý dostane do držky.
O jeho osud se zajímali novináři veřejně, a přesto se to stalo. Ale co lidé, o které se nikdo nezajímá? Skončit v cele může každý, náhoda je nevyzpytatelná. Kolik nevinných už takovou zkušenost udělalo! Reportér notabene s něčím podobným musí počítat, k nejrůznějším šlamastykám se přimotá jedna dvě.
Jenže – nemáme jediný důvod se domnívat, že se takhle ten policista (který ho nenechal zavolat si) nechová k jiným zadrženým, o jejichž osudu nic nevíme. Možná právě proto, že nemají možnost dát o sobě vědět.
Kam nikdo nevidí
Někdo v diskusi u článku napsal: Co se divíte, že vám zadrželi reportéra, když lezete na taková místa? My si ale žádnou bolístku nefoukáme. Chceme jen na člověku, na kterého je vidět, ukázat praktiky, na které naopak vidět není.
A týkají se všech. Policie vyžaduje dodržování zákonů a předpisů, měla by se sama podle nich chovat. Protože co potom zbývá ze vzletného "Pomáhat a chránit"? Těch neznámých zadržených se v cele, odkud si ani nemohou zavolat, nikdo nezastane.
Proto se případu Eichler tolik věnujeme. Nechci mít strach, že se člověk v uniformě, na kterého zrovna narazím, bude chovat jako pánbůh.
Přál bych si, aby uniformovaný muž či žena byli garantem toho, že i u nás platí pravidla hry obvyklá v demokratických zemích. Že se dovolám svých práv a nebudu šikanován jen proto, že někdo nemá rád novináře nebo si potřebuje zaléčit komplex.
Ostatně i způsob, jak se policie postaví ke stížnosti iDNES.cz, napoví, po jaké cestě česká policie kráčí. Jestli spíš a la Severní Korea, nebo vyspělá Evropa.
