Nejdřív zval jen k obědu, teď baví z éteru celý Wintonův vlak

Od zvláštní zpravodajky iDNES.cz - "Say goodbye, Köln," zaznělo z éteru ve všech deseti vagonech Wintonova vlaku těsně poté, co jsme opustili Kolín nad Rýnem, jednu ze zastávek na cestě do Londýna. A jede se dál. Jazzová kapela vyhrává, všudypřítomné kamery natáčejí, Wintonovy děti vyprávějí své příběhy a hlas šéfa jídelních vozů z reproduktorů zpestřuje čtyřdenní cestu.

Šéf jídelních vozů András Szendrey, původem z Maďarska, už mikrofon téměř nepouští z ruky. První den ho zapínal, jen když oznamoval, v kolik se podává oběd a na čem že si pochutnáme.

Druhý den už zněl jeho hlas mnohem častěji a naplno se také projevily jeho bavičské schopnosti. Lámanou angličtinou nás například upozorňuje, kudy vlak právě projíždí a co můžeme vidět z okénka.

Jednou z jeho oblíbených replik se stala pozvánka na vystoupení jazzové kapely. Jede s námi už z Prahy, hraje ve "společenském kupé" a také na nádražích ve městech, kde cestující Wintonova vlaku vystupují, aby si užili večerní program mimo vlak a strávili noc v hotelu.

JAK FUNGUJE ZÁKULISÍ PROJEKTU WINTON TRAIN

Organizárory z vlaku poznáte podle papírů nebo mobilu v ruce, ale i oroseného čela. Občas je potkáte i v pyžamu.

Trumpeta, piano, housle a jazzové skladby z dvacátých a třicátých let do dobových vagonů padnou jak ulité. "Don´t forget Hotentoten, nice music group, sympathic guys," připomíná nám ve čtvrtek dopoledne András, že je kapela stále na palubě. András ji tak trochu přejmenoval, ve skutečnosti se jmenuje The Hottentots Orchestra.

Smutně pak dodává, že je to poslední den, který s ním a v jeho jídelním voze strávíme. Po příjezdu do nizozemského přístavu Hoak van Holland přeplujeme trajektem do Velké Británie, kde na nás bude čekat jiná vlaková souprava, která nás dovoze do cíle - na londýnské nádraží Liverpool Street Station.

Cestu kromě Andrásovy "one man show" a jazzových skladeb zpestřují také všudypřítomné kamery, které se snaží zachytit atmosféru a dění ve vlaku i mimo něj.

Slovenský dokumentarista Matěj Mináč točí už svůj druhý dokument o siru Wintonovi. Využívá k tomu mimo jiné i vagonu III. třídy, který je součástí historické soupravy. Ten totiž nejvíce připomíná kupé, v němž Wintonovy děti před sedmdesáti lety jely.

Včera se natáčelo i před vlakem, kam Mináč postavil všech dvaadvacet Wintonových dětí, které se rozhodly do vlaku mířícího do Londýna opět nastoupit. Nejdřív musely mávat do kamer, pak zazpívat českou hymnu. Napoprvé se to Mináčovi moc nezdálo. "Prosím, můj zvukař není šťastný," řekl jim anglicky a donutil je hymnu zazpívat ještě podruhé a potřetí.

WINTON TRAIN

Vlak s Wintonovými dětmi dorazí do Londýna na Liverpoolské nádraží v pátek před polednem. Přivítá ho sir Nicholas Winton osobně. Stejnou cestu musely židovské děti absolvovat přesně před sedmdesáti lety, tehdy Winton vypravil osm vlaků mířících do Anglie, aby je zachránil před nacismem. Díku němu nezemřelo v koncentračních táborech celkem 669 dětí. - čtěte Wintonův vlak vyrazil po 70 letech na trať. Veze i zachráněné židovské děti

Jedním z Wintonových dětí ve vlaku je i Dagmar Šímová, na cestu do Anglie se s ní vypravily dvě vnučky. - čtěte Že bude tak hrozně zle, nevěděl nikdo z nás, vzpomíná Wintonovo "dítě"