Žurnalistky kalifornské televize Current TV se k hranici mezi Čínou a KLDR, jedné z nejstřeženějších na světě, vydaly natáčet dokument o uprchlících, kteří se ze stalinistické říše vydávají na strastiplnou cestu za svobodou.
Před cestou na hranici se pečlivě připravily a setkaly se se známým jihokorejským pastorem Čun Ki-wonem, který už pomohl stovkám vyhladovělých Severokorejců, kteří se vydali hledat světlejší zítřky než ty, které jim nabízí propaganda "milovaného vůdce" Kim Čong-ila.
Pašování zubožených Severokorejců zblízka
Vybaveny telefonními čísly na členy převaděčské sítě se vydaly do blízkosti hradby, která odděluje severokorejskou komunistickou pevnost od okolního světa, a setkaly se s několika běženci. Téměř pětiměsíční příběh, který vyvrcholil na začátku srpna osvobozovací misí někdejšího amerického prezidenta Billa Clintona, začal 17. března v pět hodin ráno.
Noc předtím se jejich průvodce, který často pracuje pro zahraniční novináře, snažil domluvit rozhovor s někým, kdo uprchlíkům pomáhá na severokorejské straně. To se ale nepodařilo, a tak se rozhodl, že dokumentaristkám ukáže zemi nikoho u hraniční řeky Tumen, kterou musí Severokorejci při cestě za svobodou překonat.
Severokorejské hranice jsou ostře hlídané, utéct ze země je možné jen s převaděči a tučnými úplatky. (Ilustrační foto)
Právě tady si totiž pašeráci lidí za tučné obnosy kupují "nepozornost" pohraničních hlídek. Novinářky souhlasily, protože chtěly co nejvěrněji zachytit, jak obchodníci s lidskými osudy pracují.
V KLDR jsme byly asi minutu
Pod rouškou končící noci se reportérky přiblížily k hranici a s prvními paprsky jejich průvodce vkročil na led zamrzlé řeky Tumen. "Nikde nebylo žádné upozornění, že jsme v blízkosti hranice, žádný plot ani ostnatý drát. Ale věděly jsme, že nás průvodce vede stále blíže k severokorejské straně řeky," píší novinářky v prohlášení, které zveřejnily na internetových stránkách Current TV.
"Najednou začal průvodce hlubokým hlasem houkat, což jsme pokládaly za signál pro severokorejské hlídky," vzpomínají Lingová a Leeová. "V žádném případě jsme nechtěly opustit Čínu, ale když nás průvodce lákal, ať překročíme střed řeky, šly jsme směrem k severokorejskému břehu," popisují. Věřily mu, připadal jim spolehlivý a opatrný.
Uprostřed řeky průvodce ukázal na malou vesnici v KLDR, kde čekají severokorejští uprchlíci na vhodný okamžik, aby mohli být propašováni přes hranici. "Byly jsme nervózní z toho, kde se nacházíme, a tak jsme se rychle obrátily a vydaly se zpátky do Číny," říkají o posledních momentech před zatčením novinářky s tím, že v KLDR byly maximálně minutu.
Zatáhli nás z Číny do Severní Koreje
"Uprostřed cesty jsme najednou uslyšely křik. Ohlédly jsme a v patách jsme měly dva severokorejské vojáky s puškami, kteří běželi k nám. Instinktivně jsme začaly utíkat," popisují dokumentaristky. "Byly jsme už bezpečně zpátky v Číně, když nás dopadli," brání se.
VYSVOBOZENÍ AMERICKÝCH NOVINÁŘEKViděly jsme Clintona a věděly, že zlý sen končí, řekly vysvobozené novinářky |
Produkční Mitch Koss a průvodce strážcům hranice utekli. ženám se to nepodařilo. "Ze všech sil jsme se snažily chytit křoví, země, všeho, co by nás udrželo na čínské půdě. Ale proti zarputilým vojákům jsme neměly šanci. Surově nás po ledu odtáhli přes zamrzlou řeku do Severní Koreje a odvezli na blízkou vojenskou základnu."
Po zatčení nechali Severokorejci novinářky jen chvíli s jejich osobními věcmi, a tak se pokusily zničit všechny důkazy. "Stráže stály za dveřmi a my jsme potají ničily důkazy. Polykaly jsme poznámky a ničily videonahrávky," vzpomínají. Při výsleších si pak dávaly pozor, aby neprozradily své korejské a čínské kontakty.
Celé to mohla být léčka
"Dodnes nevíme, jestli nás někdo nenalákal do pasti. Zpětně vidíme, že se průvodce choval zvláštně. Na poslední chvíli změnil místo, kde jsme řeku překračovali. Před cestou si také oblékl kabát čínské policie. Myslely jsme, že to všechno jsou bezpečnostní opatření," říkají obě ženy. Zdůrazňují ale, že překročit s ním řeku bylo jejich dobrovolné rozhodnutí.
Další osudy novinářek už podrobně sledovala světová média. Soud v Pchjongjangu je na začátku června po třídenním procesu poslal na dvanáct let nucených prací. - více čtěte zde
Dva roky dostaly za ilegální překročení hranice a deset let za "nepřátelský akt" vůči KLDR. Jejich příběh, který by rády zpracovaly do dokumentu, skončil až s příjezdem Billa Clintona, který s Kim Čong-ilem vyjednal jejich propuštění. - o propuštění si více přečtěte zde
"Pocity spojené s propuštěním lze jen těžko popsat. V jeden moment se připravujete na cestu do pracovního tábora s tím, že zmizíte a nikdo už o vás nikdy neuslyší. A v dalším momentu sedíte v jedné místnosti s prezidentem Clintonem, který nás zdraví a říká, že jedete domů," uvádějí novinářky v prohlášení.
