Odlišná stanoviska jsou součástí usnesení a soud je dnes zveřejnil na svých webových stránkách. Mají pouze akademický význam, klíčové je stanovisko většiny soudců.
"Posuzovaná ústavní stížnost je tedy (podle svého obsahu) zde návrhem, k jehož podání stěžovatel není oprávněn, a jako takový měl být i proto odmítnut," uvedl ve stanovisku Kůrka.
Stěžovatel podle něj musí doložit, že mu byla způsobena konkrétní újma v právech, jež jsou chráněna ústavním pořádkem. V Melčákově případě podle něj tato podmínka splněna není. "Jediné, o co v osobě stěžovatele může jít, je to, že má být skončen jeho poslanecký mandát dříve, než uplyne řádné volební období, na které byl zvolen poslancem. To může mít sice citelný dopad do jeho osobních poměrů, o zásah do ústavně zaručeného práva však nejde," tvrdí Kůrka.
Soudce ve svém stanovisku také zpochybnil kompetenci Ústavního soudu přezkoumávat ústavní zákon. "Tento názor prozatím nesdílím," uvedl soudce.
Pochybnosti o Melčákově právu na podání stížnosti a návrhu vyjádřil i Musil. Zároveň upozornil, že soud může odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí pouze na návrh stěžovatele. V Melčákově ústavní stížnosti se ale návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí prezidenta o vyhlášení nových voleb neobjevil.
"Rozhodnutí Ústavního soudu může být vnímáno jako projev jeho aktivismu a projev nerovnosti ve vztahu k ostatním účastníkům řízení, aniž by pro to byly transparentně vysvětleny relevantní důvody," tvrdí Musil.
S odkladem vykonatelnosti Musil nesouhlasil. "Za takto komplikované situace nebylo na místě přistupovat k vydání předběžného opatření o odložení vykonatelnosti rozhodnutí prezidenta republiky, neboť toto předběžné rozhodnutí může vyvolat dalekosáhlé sekundární dopady do práv všech účastníků řízení i do veřejnoprávních poměrů," varoval soudce.
