"Vyšetřování těchto zločinů bylo obnoveno v roce 1990, mnoho lidí bylo znovu vyslechnuto, ale zjištění byla polovičatá. Politruci i velitelé zásahů ze srpna 1969 zopakovali, že nedali pokyn ke střelbě, a osud za vším udělal tečku," shrnuje historik.
S odstupem dalších dvaceti let se podle něho oběti už nikdy nedočkají spravedlnosti. Břečka přitom mluví o liknavém vyšetřování: "Vím, že společnost měla po převratu zřejmě jiné starosti. Nejsem sice kriminalista. Ale každá zbraň měla přece průkaz a číslo. A to třeba ve vyšetřovacím spisu postřeleného Ševčíka zcela chybí."
Neblahým paradoxem bylo, že počátkem devadesátých let byly už smrtící projektily ztraceny. Průkazní materiál tak zmizel ze světa.
"Byly to přitom vyložené vraždy. Pod jednotným velením musí dát někdo ke střelbě povel. Použít zbraň bez povolení lze jedině v sebeobraně. Všichni byli zastřeleni zezadu, šlo o trestný čin," posuzuje tragédie tehdejší vyšetřovatel a jeden z prvních propuštěných důstojníků v roce 1969 Karel Švehla.
A historik Břečka jen dodává, že potenciální viníci a velitelé zásahů museli být ročníky 1920, a jsou tedy už stejně většinou po smrti.
Osudné dny přiblíží výstava i televizní dokumentVýstava fotografií a televizní dokument přenesou zájemce do bouřlivé atmosféry Brna v srpnu roku 1969. |
"Chceme na dostupném místě připomenout dění při prvním výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy a oslovit veřejnost, která na výstavy nebo do archivů nechodí," poznamenal jeden z autorů výstavy a historik Ústavu pro studium totalitních režimů Milan Bárta.
Dokument podle dramaturga Dušana Mulíčka kombinací výpovědí pamětníků, dobových fotografií, filmových záznamů, hudby, strohé řeči vyšetřovacích spisů a policejních hlášení podává živý portrét neblahého srpnového dne. (mlk)
