Po prohraných volbách před čtyřmi lety si o nový pokus řekl i Stanislav Gross. Na sjezdu ČSSD, poškozen porážkou i skandálem ještě vyhrál. Zanedlouho musel jít. Zůstala po něm hořká stopa, kterou si osladil stomilionovou výslužkou a bytem na Floridě. Ani největší kritici však nemohou Topolánka srovnávat s Grossem. Nedůvěra, že se může z porážky vykřesat, tkví jinde.
"Dej těm kytičkám ještě druhou šanci," říká v jednom filmu pětiletá dívenka, když její matka vyhazuje opadanou kytici.
Holčička ještě neví, že podle zákonů tohoto světa už to, co je mrtvé, druhou možnost nedostane. I když by to bylo možná fér. Ale opadal už Topolánek?
Po "facce" překvapivě ožil. Na podzim občas rozkvetou i uschlé větve. Čestně přijal pohromu po krajských volbách. V několika rozhovorech či vyjádřeních přiznal osobní chyby: Zbytečné chlapáctví, hrubost, neschopnost vysvětlit reformy a stát za nimi, vztyčený prostředník.
Jako pyšná princezna tyto hrubky neviděl, když ho na ně upozorňovali poradci. Když ho za ně ostře kritizovali i novináři, které nelze považovat za velké fanoušky sociální demokracie. Teď, když byl svržen ze zámku do nuzné chaloupky, najednou vidí, že pýcha předchází pád.
Na Žofíně v neděli oživil i své bavičské schopnosti srovnatelné s proslulou školou humoru bez vtipu. Skoro čtvrt hodiny dokázal s kamennou tváří řečnit tak, aby nebylo jasné, zda odstoupí, nebo se vrhne do boje. Sebekritická slova tu vzbuzovala dojem, že to položí, tu z nich mohlo vyplývat, že vytrvá.
Ještě předtím osvědčil politickou kreativitu. Ostrými výroky donutil Pavla Béma, aby mu hodil rukavici. Sám vyčkával. Tak v cyklistickém sprintu schopnější pustí soupeře před sebe, aby ho v závěrečném spurtu dohonil a předhonil.
Topolánek je krizovým manažerem. Zatímco Bém řeční o vodě tekoucí do lodi a nutnosti čerpat, premiér už kouká jako legendární Jack Sparrow, kde by ukradl jinou loď, pokud možno lepší. Jenže podobně jako proslulý pirát má v dobách blahobytu sklon zlenivět, nadouvat se, užívat si a pohrdat druhými.
Duše zemřelých se vrátit nemůžou. Jack Sparrow se ve filmové trilogii z onoho světa vrátil. Ale ten poslední díl byl hodně nepovedený.
Topolánek už naznačil, kudy chce jít. Chce chránit občany před důsledky krize. Co to znamená? Roh hojnosti se otevře. Lidé nesnášejí třicetikorunové poplatky víc než doktora Ratha a KSČM dohromady. Topolánek však od nich nemůže se ctí ustoupit. Už chystá nějaký trik, aby je voličům vynahradil. Nechme se překvapit.
Co je však jisté: ať už budou změny ve vládě jakékoliv, Topolánkova možnost pokračovat v reformách je omezená. Lidovcům i zeleným půjde v příštích sněmovních volbách o bytí a nebytí. Premiér si jisté fanfaronství může dovolit, oni ne. Nemohou si znepřátelit voliče.
Pokud Topolánek na sjezdu ODS uspěje, je spíše pravděpodobné, že se bude učit od svého soka Paroubka. Ten v posledním roce před volbami 2006 použil křeslo premiéra k permanentní volební kampani. A to jak slovní, tak finanční. Drobné populární kroky dobře prodával. Ostatně začal tím, že chtěl zakázat prezidentovi zahraniční cesty. Potom, jak se k němu Klaus zachoval, bude Topolánek možná v pokušení zopakovat i tento až chávezovský krok.
Jako politik si Mirek Topolánek druhou šanci pravděpodobně zaslouží. Dlouho vyhrával. Nikdo mu nedokázal, že by kradl. Lze však pochybovat o tom, že ji zvládne. A hlavně o tom, že před oslabenou vládou vůbec nějaká šance ještě je.
