"Žaloba ji vinila, že 23. listopadu 2003 v noci na několik minut pevně přitiskla polštář na tvář dítěte a tím ho úmyslně zavraždila. O tom podle žalobce svědčily i stopy krve dítěte na polštářku. Byly také na županu, dvou plenách a na přehozu křesla.
Zelenková vinu u soudu popírala. Tvrdila, že dítě ve spánku zalehla, a tím se udusilo. V té době vážila sto deset kilo.
"Byla jsem v noci sama, unavená, měla jsem zdravotní potíže. Dítě pořád plakalo. Konejšila jsem ho v náručí na křesle, až jsem usnula. Když jsem se probudila, chlapeček už nedýchal," popisovala.
Od patnácti let žila Zelenková po ústavech, matka totiž zanedbávala její výchovu. Právě špatné dětství se podle soudních znalců podepsalo na jejím pozdějším vývoji. Několikrát se pokusila o sebevraždu a nakonec trpěla anorexií.
Znalci hodnotí její intelekt jako podprůměrný, jen s obtížemi a se značným zpožděním dokončila základní školu.
Úmysl zabít neprokázali ani znalci
"Je to velice nevyzrálá a nevyrovnaná osobnost. Mateřství pro ni bylo velkou zátěží, na kterou nebyla připravena a se kterou se těžko vyrovnávala. Její ovládací schopnosti jsou podstatně snížené," uvedla psycholožka před soudem.
To se projevovalo například i tím, že odmítala syna kojit, prohlašovala, že se v mateřství nikam nepodívá a že by raději chodila na diskotéku.
Potvrdit s jistotou verzi obžaloby o úmyslu dítě udusit, nebo o nehodě, jak jí popisovala obhajoba, nedokázali ani soudní znalci.
Soud proto nakonec rozhodl, že předloženými důkazy nebylo prokázáno, že by Zelenková dítě zavraždila. Její jednání ohodnotil jen jako ublížení na zdraví z nedbalosti s následkem smrti a udělil jí podmínku.
Protože je podle soudkyně Věry Benešové stupeň společenské nebezpečnosti u odsouzené nadále vysoký, nařídil soud Zelenkové psychiatrickou léčbu.
Ta v průběhu procesu znovu otěhotněla a porodila dceru, kterou však nevychovává. Zhruba roční dítě žije v ústavu.
