Říká, že pokud se nemocnice nepřemění na tu "správnou" neziskovou, smlouvu s pojišťovnou už nemusí mít. Bez peněz z pojistného nejspíš zanikne. Anebo bude léčit bohaté, za peníze na ruku. Vzpomínka z padesátých let na násilné "dobrovolné" vstupování zemědělců do družstev není tak nepřípadná.
Důvodů, proč diskriminační zákon kritizovaný i zdravotními odbory, právníky, zástupci pacientů včetně zastánců neziskových nemocnic neměl opustit parlamentní šuplík, je dlouhá řada:
1. Zásadně mění tvář zdravotní péče, a zatímco při důchodové reformě se politici logicky dohadují napříč stranami, tady levice použila metodu parního válce.
2. Jak vznikl seznam nemocnic, které budou obdařeny privilegovanými smlouvami s pojišťovnami, také nevíme. Kdo jej sepsal? Podle jakých kritérií?
3. Protiústavnost se ze zákona klube do všech stran. Jeden příklad: máme nárok na bezplatnou péči, ale ošetří-li nás v neprivilegované nemocnici, zaplatíme.
Pacientovi může být jedno, jestli je jeho nemocnice nezisková, obchodní, soukromá či veřejná. Podstatné je, jak léčí a jak hospodaří. "Správné" nemocnice však mají mít smlouvy na věčné časy (jaká pohoda!), ministr řekne, co, jak a čím se v nich bude léčit. Dluhy zaplatí zřizovatel. To je pro vládu moc praktické.
Levicoví poslanci možná věří, že ministři zdravotnictví jsou géniové (proto jsme jich měli už dvanáct), ale víra zárukou není. A s přídělovým zdravotnictvím zkušenost ze socialismu máme.
Schválení zákona má ještě jeden aspekt: pohrdání samosprávou. Byla to ČSSD, kdo vášnivě prosazoval zřízení krajů, kdo jim předával zadlužené nemocnice, kdo nesepsal zdravotní reformu.
Když kraje začaly nemocnice stavět na nohy po svém, ČSSD si dupla: teď to chceme zase jinak! Neziskové nemocnice přitom nejsou špatné. Špatný je jejich mocensky diktovaný monopol.
